Nejhůře se vždycky chovají přisluhovači

Bývá skutečností, že aktivní přisluhovači minulého režimu se doslova přes noc stávají inkvizitory či  katy sloužící režimu novému. I my s tím máme z minulosti svou zkušenost. Mám na mysli generály Valdštejna a Lichtenštejna z let pobělohorských či plukovníka Emanuela Moravce z období německé okupace.

I v této době máme podobné představitele. Byli zvoleni senátory a aby se zavděčili novému režimu, stali se novodobými inkvizitory schopnými těch nejšpinavějších akcí. V poslední době jde o senátory Štětinu a Mejstříka. Tomu prvnímu za jeho zásluhy o Sovětský svaz dokonce před dům, který získal jako člen prominentního stavebního družstva, dopravili kotvu sovětských námořníků, ten druhý, jakožto přední svazácký vysokoškolský ideolog, se dokonce nechal vidět na jednom shromáždění Socialistického svazu mládeže se šálou tehdy velmi revoluční palestinské organizace Al Fatah.

Právě oni jsou hlavními tvůrci návrhu zákonů, které mají zakázat užívání slova „komunistický“ a symbolů jako je srp, kladivo a rudá hvězda. Pravicová, dovolím si říci, svými činy už dávno demokracii vzdálená většina Senátu, jejich postoje zaštítila. Tím jenom dokázala, jak nebezpečné je, když Senát ovládne druhá garnitura pravicových zástupců, jejichž jediným cílem je ochrana protisociálních a protidemokratických opatření dnešní koaliční vlády.

Co vlastně Senát svým návrhem zákona vzkázal našim občanům a nebojím se říci i světu vůbec? Především, že je u nás konec tolik slibované demokracie. Že lidé mají být trestáni za názor, za myšlenky. Znovu v jiné formě se tak objevil prvorepublikový zákon na ochranu republiky, podle nějž se do vězení dostali občané jen za pouhé zvolání „Ať žije Sovětský svaz!“ I dnes by, podle myšlení části Senátu,  tomu mělo být stejně. Část našich občanů by tak mohla být kriminalizována a vězení by se mohla zaplňovat příznivci socialistických myšlenek.

Jak ovšem budou naši senátní zákonodárci chtít řešit třeba situace, kdy do České republiky přijede zahraniční delegace, v níž budou příslušníci zahraničních komunistických stran? Budou pak po nich žádat,  aby se jejich strany přejmenovaly, nebo budou žádat, aby nebyli vpuštěni do země? Zakáží prezentaci rakouského státního znaku, na němž je srp a kladivo? Budou požadovat, aby pivovar Heineken změnil svou schválenou značku? Nařídí pražské Slavii, aby  z triček jejích  sportovců zmizela  červená hvězda? Co se zeměmi, kde  jsou komunisté vládní stranou a jejich delegace budou vedeny komunisty? Jestliže se totiž některý sdělovací prostředek zmíní o jejich politické orientaci, mohou být redaktoři postiženi. Kdo to všechno bude hlídat? Pokud tímto úkolem bude pověřena policie, bojím se, že znovu vzroste skutečná kriminalita, protože policisté budou zavaleni pseudokriminalitou. Tedy stíháním těch, kteří neuposlechnou plnit nesmyslný zákon. Staneme se anomálií v Evropě, zemí, která se časem dokonce stane směšnou.

Nejen však zákaz tzv. komunistických symbolů a slova ‚komunistický‘ z názvu politických stran, ale i další nesmyslné zákony nám v poslední době produkuje Senát. Pan bývalý svazácký ideolog Mejstřík je i autorem návrhu zrušit jako významný den MDŽ a nahradit jej Dnem matek a současný název Prvního máje přejmenovat na Svátek jara a práce. Chápu, že galantnost vůči ženám nemusí mít někdo v krvi, ale zřejmě ani jeho vztah k práci není nejlepší. Prokázal to ostatně i v prvních letech po listopadovém převratu, kdy dlouho nemohl zakotvit u skutečné práce a teprve až truczvolení do Senátu, kdy nová tvář nespojená s ODS zapůsobila na voliče, mu dala pocit potřebnosti. Bojím se však, že společnosti by bývalo více prospělo, kdyby pan Mejstřík přece jen zůstal u svého domovního správcovství nebo jako pomocník v zahradnictví pomáhal na svět květinám a stromům.

První máj, i když mu Senát schválil nový přívěsek, bude stále především Svátkem práce, který slaví většina zemí Evropy. Mezinárodní den žen i přes jeho českou ostrakizaci, bude nadále dnem, v němž si ženy celého světa připomenou svůj boj za rovnoprávnost.

Myslím ovšem, že snahy současných inkvizitorů vyjdou naprázdno. Jen se však znovu ukazuje, že nejhůře se vždycky chovají ti, kteří aktivně přisluhovali minulému režimu, a nyní se snaží  zavděčit novým vládcům.

Vojtěch FILIP

Autor je předseda ÚV KSČM.