Národní fronta hlásí: po Kaňovi Kraus

Už to vypadalo, že vysocí představitelé minulého režimu vymizí z vysokých sněmovních postů. Není tomu tak.

 

Letošní senátní volby znamenaly mimo jiné předěl, který ovšem zůstal veřejností nepovšimnut.

Zdálo se, že z nejvyšších funkcí byl odklizen poslední zbytek zákonodárné mašinerie husákovské republiky. Hodonínští poslali svého dosavadního senátora Josefa Kaňu do politického důchodu a místo něj zvolili kandidáta ODS. Kaňa do té doby zastával post šéfa senátorského klubu KDU-ČSL. S jeho nezvolením tak z čelných parlamentních pozic odešel někdejší mocný svědek komunistické zákonodárné moci. Kaňa totiž byl od roku 1986 poslancem České národní rady, dokonce místopředsedou. Po revoluci se dál aktivně podílel na životě obrozené strany a v roce 1998 slavil návrat do vysoké politiky – tentokrát do demokratického senátu.

 

Příliš mnoho místopředsedů

 

Vysokým exponentům Národní fronty však s Kaňovým odchodem pozice neprořídly, předsedou nejsilnějšího poslaneckého klubu, sociální demokracie, se stal Michal Kraus, který seděl s Kaňou za stejným předsednickým stolem. Také on byl místopředsedou ČNR, také od roku 1986. Jeden drobný rozdíl tu ale je. Zatímco Kaňa byl v Národní frontě za lidovou stranu, tedy přívěsek bolševiků, Michal Kraus byl místopředsedou rady za KSČ. On sám to ale vidí jinak. Říká, že „nebyl poslancem za KSČ, ale za Svazarm“. S hodnocením své minulé kariéry nemá nynější vlivný poslanec problém. Pro HN řekl: „ČNR před rokem 1990 nefungovala jako parlament, v podstatě se tam jen nezávazně scházeli zástupci různých organizací. Byl jsem tam vyslán za sportovce z východních Čech. Býval jsem pět let přeborníkem v branných sportech, dnes by se tomu asi říkalo letní biatlon.“ Nynější podsaditý poslanec byl skutečně sportovní chloubou republiky, 18krát byl mistrem republiky, a dokonce získal i titul mistr sportu.

V Krausově vzpomínce na komunistickou zákonnost je řečeno vše podstatné. Poslanec má pravdu, že ČNR „nefungovala jako parlament“, ale byla pouze poslušným divadlem pro realizaci vedoucí úlohy Krausovy mateřské strany. Jestliže pro někoho bylo před rokem 1989 z existenčních důvodů nemožné nevstoupit do strany nebo odnoží Národní fronty, určitě nebylo podmínkou vyšvihnout se až k vrcholům politické moci.

S životní dráhou poslance pohoruhodně kontrastuje jeho skoro antikomunistické vyjádření před volbami do parlamentu 2002: „Profesně jsem se začal politice věnovat v únoru 1990, kdy jsem byl zvolen místopředsedou ČNR. Společensky aktivní život mi byl zřejmě dán do vínku a v politice jsem jaksi i díky tradicím. Již dvě z mých prababiček byly poměrně významné funkcionářky sociální demokracie; stejně tak i mé babičky a dědové. I rodiče se politicky angažovali, v roce 1968 byli vyloučeni z KSČ, takže jsem na vlastní kůži poznal, co to je být v nepřízni ,orgánů.´ To všechno byly věci, kvůli kterým jsem začal bojovat proti nepravostem a nespravedlnostem.“

 

Cesty bludištěm demokracie

 

Je zajímavé sledovat i Krausovy cesty po pádu komunismu. Do roku 1991 ještě zůstává v KSČM, tedy v pohrobku strany, jejíž režim mu dal zakusit, „co je to být v nepřízni orgánů“, pak se ale rozkoukává a spolu s dalším komunistickým pohrobkem zakládá Demokratickou stranu práce (DSP). Ta nešetří odvážnými plány a sní o široké levicové platformě, kde spolu s miniaturní DSP bude i ČSSD, Liberální a sociální unie a moravisté z HSD-SMS. Málokdo si už dnes na moravisty vzpomene, ale na počátku 90. let se zdálo, že autonomní snahy Moravanů a Slezanů budou stačit na uhájení parlamentní strany. Kraus stihl včas odhalit nulový potenciál DSP a přesedlal směrem k Moravě (nyní se výborně hodilo místo narození v Konici na Moravě). Po pádu moravistického hnutí následoval jeho zatím poslední přesun, a to pod křídla mohutnící ČSSD vedené Milošem Zemanem. Je obdivuhodné, že při všech těchto politických karambolech se dokázal udržet ve sněmovně.

Nejprve za komunisty, pak za moravisty, a nakonec za ČSSD. A jaká může být ideologická linka člověka, který během pár let osciloval mezi marxismem, socialismem a moravistickou autonomií? Prostá. „Člověk vyslechne celou řadu příběhů; lidem často pomůže, že se mohou vypovídat, někdy stačí rada, někdy je potřeba intervence. To je věc, která mě u politiky drží a díky níž mám pocit, že moje práce není zbytečná,“ prohlašuje Kraus. Za dobu svého působení ve sněmovně v barvách sociální demokracie na sebe upozornil třikrát. Nejprve se vyprofiloval jako kritik autoritativního vedení strany za předsednictví Miloše Zemana, další dvě kauzy už jsou spojeny s jeho umem, který si osvojil za dlouhého poslancování. Zatímco třeba Stanislav Gross či Petra Buzková vrátili byty pro „chudé poslance“, jakmile se zmohli na luxusnější příbytek, Michal Kraus jejich příkladu nenásledoval a v roce 2002 přepsal byt na svou dceru. A to se může pochlubit nemovitostmi v mnohamilionové hodnotě. Stejně tak veřejnost zaujal, když při letošním porcování rozpočtu prosazoval účelovou dotaci pro fotbalový klub FC Kladno. Média ale zjistila, že požadovaných 11,5 milionu mělo jít do klubu, kterému on sám prezidentuje a kde kope jeho syn. Kraus návrh sice nakonec stáhl, ale oponoval: „Mladej tam příští rok končí. To jsou peníze pro 350 dalších dětí, které tam sportují.“

 

Rudá minulost poslanců

 

Kraus je tak v současnosti nejvyšším představitelem minulého režimu v současné struktuře demokratické moci. V parlamentu mu samozřejmě konkuruje mnoho komunistů, ale nikdo z nich nezastával za „husákismu“ vysokou funkci. Stranický kolega Stanislav Křeček reaguje na jeho zvolení do čela klubu: „Nevadí mi to, záleží na tom, jak se člověk choval, a ne kdy.“ Antikomunismus části parlamentního spektra se tak zdá být bezzubý, když bývalí členové státostrany sedí v parlamentu nejen za KSČM, ale i za ČSSD či ODS, včetně šéfa poslanců Vladimíra Tlustého. U lidovců zas parlamentní barvy hájí mnoho členů, kteří ještě obdrželi stranickou knížku od ČSL, poslušné vykonovatelky přání Gustáva Husáka.

Místopředsedou sněmovny je komunista Vojtěch Filip, obviněný ze spolupráce s StB pod krycím jménem Falmer. Soud ho zprostil žaloby, protože skartovačky v listopadu 1989 běžely naplno a nepodařilo se najít Filipovy složky. Kdysi radikální antikomunismus prosazovala DEU, ta vplynula do US a žezlo antikomunismu nyní převzali především senátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina. Ten pro MF Plus Krause nešetřil:

„Podle mne je to nejen problém, ale i pěkný další příklad nezdravosti české politické scény. Člověk, který v osmdesátých letech působil ve stranické funkci (a co jiného byl post komunistického poslance?), zjevně dával přednost osobnímu prospěchu před prospěchem obecným. A my bychom potřebovali, aby v naší politice byli lidé právě opační. Pan Kraus přitom není jediným převlečeným bolševikem na naší vrcholné politické scéně. Jsou všude, kam se podíváte. Aniž by se zřekli lumpáren a zločinů, které jejich strana dělala, aniž by projevili trochu pokání a sebereflexe. A česká společnost to nese těžce, svědčí o tom i tisíce podpisů pod peticí www.zrusmekomunisty.cz. Současně s ní připravuje skupina senátorů návrh změny trestního zákoníku, kde má být explicitně uvedeno, že propagace nacismu a komunismu je trestná. Tento návrh se jistě dostane letos panu Krausovi na stůl. Třeba pro něj bude hlasovat.

Pak pro mne přestane být problémem.“

 

***

 

KDO BYL V NF?

 

Komunistická strana Československa

Československá strana socialistická

Československá strana lidová

Česká odborová rada

Český svaz žen Svaz družstevních rolníků

Socialistický svaz mládeže ČSR

Česká organizace ČSTV

Svaz československo-sovětského přátelství

Svaz pro spolupráci s armádou

Český svaz protifašistických bojovníků

Československý červený kříž

Svaz požární ochrany ČSR

Český svaz spotřebních družstev

Český svaz výrobních družstev

Český svaz bytových družstev

Svaz invalidů Česká vědecko-technická společnost

Socialistická akademie ČSR

Česká mírová rada

Český svaz stavebních inženýrů

Český svaz novinářů

Polský svaz kulturně osvětový v ČSSR

Kulturní sdružení občanů

ČSSR německé národnosti

Svaz českých filatelistů

Český svaz chovatelů drobného zvířectva

Český svaz včelařů

Český rybářský svaz

Český myslivecký svaz

Český ovocnářský a zahrádkářský svaz

 

***

 

LIDOVCI: VE JMÉNU MOCI

 

K minulosti novopečeného šéfa klubu ČSSD se nikdo nechce moc vyjadřovat. I konzervativní a antikomunistický lidovec Jiří Karas, který k případu Kraus zaslal MF Plus odsuzující reakci, pak redakci požádal o změnu na neurčité: „Je věcí poslaneckého klubu, koho si zvolí do svého čela. Pokud si zvolí předsedou bývalého člena KSČ, je to vnitřní záležitostí tohoto orgánu.“ Sami lidovci mají svou temnější minulost teprve chvíli za sebou. Vedle prvorepublikových a odbojářských skvostných časů msgre Jana Šrámka si lidovci s sebou táhnou i národněfrontovní minulost pátera Josefa Plojhara. Do národněfrontovní strany vstupovali i mnozí dnešní vysocí představitelé, třeba místopředseda Jan Kasal nebo někteří poslanci. Stejně tak šéf strany Miroslav Kalousek. Ten ale vidí předlistopadovou spolupráci ČSL a KSČ takto: „Tady přece nebyla vedoucí úloha Národní fronty s lidovci, zahrádkáři, včelaři a tělovýchovnými jednotami v čele! Tady byla vedoucí úloha KSČ! My jsme, prosím pěkně, nestavěli šibenice a koncentráky.“