Na rovinu a od podlahy!

Nevídaný ohlas a znepokojení, nešetřící ani hrubými urážkami na mou adresu, vyvolaly řádky dopisu Jakuba Malého ze Starého Města u Uherského Hradiště, které jsem uvedl pod titulkem Obr spáchal dobrovolně harakiri! (citace jedné věty z dopisu) v č. 42/ 2006 Obrysu- Kmene. K tomu jsem přidal dobovou karikaturu Andreje Mleczka z Krakova a redakce připojila dvě řádky textu.
Také do redakce Obrysu-Kmene přišly dopisy (nevím, proč je autoři nenapsali přímo na mou domácí adresu), ale udělali přesně to, co bylo kdysi zvykem. Svou ostrou kritiku poslali přímo na „vyšší místa“.
Všichni znepokojení kritici si však ve svatém rozčilení článek zapomněli přečíst od začátku do konce, jinak by sami poznali, že já sám nejsem jeho autorem. Přiznám se však, že mne zmíněný dopis Jakuba Malého velmi zaujal.
Ohlasů písemných a telefonických (většinou anonymních) bych si nevšímal, kdyby z nich nebylo naprosto zřejmé, že ještě po sedmnácti letech si někdo „skalní“ s krví v očích a na obrněnci se mnou vyřizuje účty. Napadají mne, že jsem byl rigorózním odpůrcem „bratrského vstupu sovětských vojsk“ v srpnu 1968, odvolávají se na mou údajnou pravicovou a protisovětskou orientaci v ČSM a s lítostí konstatují, že mé potrestání prověrkovou komisí Byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích mělo být mnohem přísnější.
Další vytýkají redakci Obrysu-Kmene skutečnost, že něco podobného vůbec otiskla, jiní doporučují, že mi otištění doručených slov měla redakce rozmluvit.
A asi největším překvapením pro mne bylo vystoupení jednoho z přítomných na nedávném setkání Unie českých spisovatelů, který sdělil, že „mnozí soudruzi“ v jejich kraji odsoudili článek Zdeňka Hrabici a přísně se od něho distancují!
Světe, zboř se! Cožpak jsme zaspali dobu a vývoj věcí a událostí kolem nás?
A co je podle mého nejhorší? Do boje proti mému způsobu myšlení současně vytáhli i novodobí „zloději“, privatizátoři a tuneláři – kdysi z vlastních řad (s vytetovanou pěticípou hvězdou a s kladivem a srpem na čele), kteří se přesunuli ve své většině do podnikatelské a finanční sféry, straní ODS a svým radikalismem potřebují zastřít vlastní rudou minulost. Jako to s razancí hodnou sametové doby činí například moji někdejší kolegové. Například cestovatel a spolupracovník Mladé fronty, Světa v obrazech a Komsomolské pravdy se „specbumážkami“, umožňujícími mu ve své době putování po kouzelných krajích SSSR –senátor z úleku Ing. Jaromír Štětina. Stejné móresy dnes praktikuje kdysi značně vystrašený a servilní bývalý kosmonautický komentátor Mladé fronty, někdejší člen KSČ Ing. Karel Pacner. Přežil pět normalizačních šéfredaktorů MF, byl majitelem nejméně čtyř oficiálních pasů uložených v trezoru šéfa (umožňujících mu v minulém režimu pobyty ve Hvězdném městečku a v Houstonu). Dnes je již oficiálně označován veřejnoprávní Českou televizí jako „odborník na špionážní války“.
A nakonec na okraj jednu poznámku: doslova totéž, co uveřejnil Obrys- Kmen, zveřejnila z mé iniciativy i současná renomovaná ruská média; ohlas jejich čtenářů se však diametrálně liší od ohlasu našich osvícených hlav.
Ani jeden z ruských čtenářů se necítí být dotčen a uražen, jako se cítí stydlivé české korouhvičky.
Pozn. ks: Článek, vlastně jen úvod Zdeňka Hrabici, a zejména dopis našeho čtenáře Jakuba Malého měl vskutku značný ohlas. Naprostá většina pisatelů uvedla, že je vyprovokoval k zamyšlení, což je jistě dobře, a že na názoru Jakuba Malého je bohužel hodně pravdy. Hlavní snad je nebát se názorů druhých, byť s nimi nesouhlasím. Neotištění článku by pranic nespravilo. Jen se znovu vracím k původní redakční poznámce: nejenom štěstí a shoda jdou napříč národy, nýbrž také a především neštěstí, zrady a rozvraty. Proto je zpozdilé a zavádějící vinit z krachu pokusu – ostatně nikdy nekončícího – vybudovat sociálně spravedlivý svět, jediný národ jako celek. *