Lítý boj kardinála a senátora

Kardinálovi Miloslavu Vlkovi se nelíbí, že jeden ze soudců, kteří rozhodovali o svatovítské katedrále, byl v letech 1985–1989 v KSČ. Katolická církev je stranou sporu, v němž rozhodoval Nejvyšší soud, a kardinál mohl podat tuto námitku podjatosti před rozhodnutím. Byla by ale asi stejně neúspěšná jako poukaz na to, že soudce je protestant, a tedy podjatý. Stát, s nímž se církev soudí, by zase mohl namítat, že jeden soudce je katolík a má odpovědnost za inkvizici, křižácké války a upalování čarodějnic. A církev se dosud neomluvila za upálení Mistra Jana Husa!
Senátor Jaromír Štětina (za SZ) nedávno nařkl ze zločinu komunismu a styků s StB přerovského státního zástupce, majícího dozor v trestní věci proti senátoru Jiřímu Čunkovi (KDU-ČSL). Štětina veřejně Čunka hájí, jak dobře vystěhoval romské rodiny ze Vsetína. Jako lev se za něho bil v Senátu, aby Čunka nevydal k trestnímu stíhání pro přijímání úplatku. Čunek pak proti zahájení trestního stíhání podal stížnost, a soud dosud nerozhodl. Třeba je ale v jeho senátu nějaký bývalý komunista či svazák, Štětinův dávný soudruh. To by měl senátor prověřit.
Štětinův jediný hlas loni v Senátu způsobil, že se neomezila imunita aspoň o možnost stíhání po skončení mandátu senátora či poslance, pokud parlamentní komora souhlas se stíháním odepřela. Štětina se bál, že by se to pak zneužilo proti němu. Neurčitě hovoří nyní o minulosti přerovského státního zástupce, který je v jeho očích vinen už tím, že zastupoval žalobu proti Vladimíru Hučínovi. Hučínova trestní věc, v níž byl žalován i z násilného jednání, je stále u Nejvyššího soudu.
Štětina stejně jako Hučín bojuje, uvádějí na webových stránkách jeho stoupenci, proti hydře bývalých pracovníků StB, KGB, milicionářů a soudců, proti chobotnici. Senátor k tomu má osobní důvod – vyrovnává se s minulostí spisovatele cestopisů po Sibiři, který spolupracoval se státními orgány ČSSR a SSSR a politickými organizacemi. Dělali to tak skoro všichni, ale Štětina jaksi víc.
Rozhodnutí státních orgánů bývají chybná, v trestních věcech je zhruba 15 procent výroků o vině vadných. Je to ale daň právnímu státu, vládě zákona či přednostního postavení práva, jak se to v různých zemích nazývá. Zákony právního státu umožňují opravnými prostředky – řádnými i mimořádnými – nápravu i vadných rozhodnutí, a většinou se to děje. Kardinálův soudce i senátorův státní zástupce jsou ve funkci v souladu se zákonem a jejich rozhodnutí jsou platná.
Stát má jistě učinit vše, aby posoudil každého uchazeče o funkci státního zástupce a soudce, na začátku a pak i při jeho povyšování. A veřejnost má upozorňovat i na jeho pochybení v minulosti, to do hodnocení patří. Tak nebyl nedávno do vedoucí funkce jmenován Libor Grygárek, jenž se součinností s StB na její protiprávní akci podle mého názoru dopustil v roce 1989 trestného činu. Při jeho jmenování státním zástupcem v roce 1992 to renominátor nevěděl, nebo toho nedbal, a Grygárek řadovým státním zástupcem právem zůstane. Vládne tu zákon. A nejsme jako oni.
Zpochybňovat rozhodnutí nebo služební účast někoho na trestním stíhání kvůli jeho údajné minulosti či pouhému členství v KSČ patří do boje s hydrou a chobotnicí. Pro senátoraŠtětinu je takové pohrdání právním státem politickým programem. U kardinála je to smutné, jeho zjevná touha získat katedrálu pro církev, dokonce za cenu útoku na právní stát, ji oslabuje, a to ke škodě nás všech, nejen věřících. Unie státních zástupců se u příležitosti pomluv svého muže za právní stát už vzala. Čekám ještě, co učiní Soudcovská unie. Ale třeba se bojí, mocný je kardinál.

Foto popis|