Kutilové

Sloupek

Vždycky jsem byl proti tomu, aby se seriózní noviny popásaly na tom, jakouže přítelkyni si nabrnkl ten který český politik. Takové šťourání do soukromých věcí dlužno přenechat bulvárnímu tisku, myslel jsem si ještě nedávno.
Zapomněl jsem však na česká specifika. A ta dělají z věcí zdánlivě soukromých docela hutné politikum. Považme: Máme předsedu ODS a předsedu vlády, jehož milenkou (to není urážlivé slovo) a matkou jeho levobočného syna je místopředsedkyně Sněmovny. Až potud nic zvláštního. Jenže místopředsedkyně Sněmovny – orgánu, který má vládu kontrolovat – Lucie Talmanová je soustranicí předsedy ODS a premiéra Mirka Topolánka.
A to je něco, co by se dalo nazvat politickým nepotismem, to jest prosazování osob blízkých, česky rodinkaření. V demokraciích čečenského či syrského typu to jistě možné je, tam se dokonce moc dědí. V kontextu demokracií evropských je to ovšem nevkusný unikát. Vadí to někomu v Česku? Proč by mělo, už jsme si zvykli i na onačejší kutilství.
Nedosti však na tom. Důvěrným přítelem a poradcem premiéra Topolánka je Marek Dalík. Topolánek by dokonce nebyl ani premiérem, kdyby mu nesplašil dva přeběhlíky z ČSSD, na nichž současná vláda stojí a bez nichž by padla. Vazby mezi oběma přáteli jsou vskutku těsné, dá se říci, že rodinné. Nejenže si koupili byty ve stejném domě. Jak vyšlo nedávno najevo, přítelkyně poradce Dalíka prodala své volvo přítelkyni pana premiéra, ten hned vydal několik nejasných vysvětlivek, a podezřelé okolnosti byly na světě. Na této ani na žádné jiné jednotlivosti by ani tak nemuselo být nic zvláštního. Dohromady však z toho vzniká jakési mocenské perpetuum mobile, které si vystačí samo, aniž by k pohybu vyžadovalo impulzy z vnějšího světa. Možná, že to mnoha lidem nevadí, já se však na to dívám hodně křivým okem.
V Senátu zase na perpetuu mobile pracují dva braši, které bych nazval Tomáši Řepky české politiky. Tak jako sparťanský fotbalista Řepka neměl naději, že jeho vztekání nezmění rozhodnutí sudího, tak ani Jaromír Štětina a Martin Mejstřík nemají naději, že by jejich vztekání na adresu komunistů našlo sluchu o sudího, to jest u Ústavního soudu. Už po několikáté se však snaží s pílí šílených vynálezců o nemožné: donutit jednu z parlamentních stran, totiž KSČM, aby se přejmenovala. A zakázat symbol rudé hvězdy a překříženého kladiva a srpu. Chápu, že u bývalého člena KSČ a bývalého funkcionáře SSM může jít o opožděné vyrovnání se s vlastní minulostí.
Kdyby své úsilí zaměřili k zásadnímu cíli, to jest k eliminaci příčin, které vedly a vedou k oblibě přímočarých ultralevicových řešení problémů, podpořil bych je s chutí. Oba senátoři měli příležitost se takto projevit, když měl Senát projednávat takzvaný reformní batoh, který chudým bere a bohatým dává. Nevyužili toho, takže je mohu považovat pouze za směšné kutily.

Foto popis|