Korespondence s Ing. Janem Malypetrem, který jako kandidát ODS v senátních volbách 2004 postoupil s Jaromírem Štětinou do druhého kola.

Jaromír Štětina, odpověď Ing. Janu Malypetrovi

  1. ledna 2008, 10:23

 

Vážený pane inženýre,

 

přeji Vám ještě v opožděném lednovém termínu všechno nejlepší v novém roce a děkuji Vám za Váš dopis. Spolu s Vámi sdílím obavy o budoucí vývoj v České republice a uvědomuji si nebezpečí, které představuje spojení našich bolševiků se sociální demokracií.

Ubezpečuji Vás, že budu volit pana Švejnara   především pro jeho jasně vyjádřený postoj ke komunistům, který zformuloval  (a mnohokrát uveřejnil) ve čtyřech svých postulátech:

 

1) KSČM jasně nedeklarovala potřebu našeho členství v NATO. Naopak má  ve

svém programu vystoupení ČR z NATO.

2) KSČM jasně nedeklarovala právo na soukromé vlastnictví.

3) KSČM se nedistancovala od zločinů své předchůdkyně KSČ.

4) KSČM neodmítla násilí jako prostředek k dosažení svých cílů.

 

Nejen mezi kandidáty na prezidenta, ale i mezi českými politiky obecně se nenašel nikdo, kdo by podrobil komunisty tak drtivé kritice. Nejdůležitější ze Švejnarových postulátů je ten čtvrtý. Švejnar jím říká, že KSČM porušuje ústavu tohoto státu, neboť nesplňuje bod 5 Hlavy první naší ústavy, který říká, že součástí našeho politického systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek k dosažení svých cílů. KSČM to neodmítla, naopak stále oficiálně opírá svoji činnost o marxismus a leninismus, který použití násilí k dosažení politických cílů zcela jasně vyžaduje.

 

Předpokládám, že v brzké době se objeví další snahy vyřešit právní schizofrenii vzniklou tím, že jedna z politických stran porušuje ústavu. Řešení vidím v rozpuštění KSČM, neboť podle Zákona o politických stranách může Nejvyšší správní soud rozpustit politickou stranu právě kvůli porušování ústavy. O prozkoumání, zda nějaká strana porušuje ústavu může podle zákona Nejvyšší správní soud požádat buď vláda či právě prezident. Proto si ze dvou kandidátů volím jako volitel profesora Švejnara.

 

Není přesné ani výstižné, když mi přisuzujete averzi k panu Klausovi. Podobné emotivní instrumenty nehrají v mém rozhodování roli. Prostě si vybírám mezi dvěmi možnostmi, které mám. Důkazem tohoto mého tvrzení může být situace naznačovaná komunisty, totiž, že postaví svého vlastního kandidáta v opakované volbě. Ubezpečuji Vás, vážený pane inženýre, že v případě, budou li proti sobě stát komunistický kandidát a pan Klaus, budu volit pana Klause.

 

 

 

S přátelskou úctou

Jaromír Štětina

 

 

 

 

Jan Malypetr, dopis senátoru Štětinovi

  1. ledna 2008 20:55

 

 

Vážený pane senátore,

když jsme spolu soupeřili v senátních volbách, byla jedním z Vašich témat snaha omezit v našem politickém životě vliv a moc velkých politických stran. Předpokládám, že jste měl na mysli ODS a ČSSD. Hlavním naším problémem ale je, jak omezit vliv a moc strany komunistické. Oceňuji Vaši snahu o zákaz
KSČM, stálé připomínání její nebezpečné ideologie i způsobu uplatňování moci její předchůdkyní KSČ. Zatím ale žádný zákaz KSČM není v dohledu a Vaše snaha o tento způsob řešení se zdá být neúčinná.
Dle mého pojetí reálné politiky by bylo mnohem účinnější pokusit se snížit počet komunistických mandátů při volbách a hlavně snížit význam jejich hlasů v našem politickém životě. Jednu takovou příležitost poskytuje nadcházející volba prezidenta. S blížícím se termínem volby komunisté stupňují své požadavky a zvyšují „cenu“ svých hlasů. Kdyby se zbytek volitelů dokázal třeba většinově sjednotit na podpoře jednoho kandidáta, ztratily by komunistické hlasy cenu, media by se o postoje komunistů přestala zajímat, a byl by to významný krok k onomu zmenšení jejich reálného vlivu. Významnější, než volba toho či onoho prezidenta.
Dobře vím, že jste byl jedním z deseti senátorů, kteří navrhli Jana Švejnara jako svého kandidáta na prezidenta. Proti panu Švejnarovi nic nemám, je velmi vzdělaný a dovede dobře vyprávět i psát v obecné rovině o světě. Jako prezident by asi nic moc nezkazil. Prezident je ale trochu o něco víc než salonní ekonom, a ať chce nebo nechce, předurčuje určitý politický vývoj. V případě Švejnarova zvolení nebezpečně posílí Paroubkovská
ČSSD a spolu s KSČM by tento „rudý blok“ pravděpodobně vyhrál příští volby a sestavil vládu. Že Paroubek umí s komunisty zcela beze studu vládnout a že jeho hlavním cílem je maximalizovat svoji osobní moc, již prokázal dostatečně. Taková vláda by byla výsměchem všem, kteří byli za vlády KSČ
jakkoliv perzekuováni. A co liberální ekonom Švejnar? Aby Paroubek zvýšil svoji moc, při první možné příležitosti ho „podrazí“ a nebude se ohlížet na nic. A za pět let bude za pomoci všech komunistických volitelů zvolen prezidentem. Stojí averze vůči Klausovi opravdu za to?

S pozdravem

Jan Malypetr