Komunistický svaz blamáže

Kapitalismus nemůže být jednoduše reformován. Komunistický svaz mládeže (KSM) proto bojuje za revoluční svržení kapitalistického řádu masami pracujících. Proti systému kapitalistickému staví KSM alternativu systému socialistického. Takový systém už nebude spočívat na produkci pro zisk, ale pro potřeby lidí. To otevře cestu ke skutečnému osvobození lidstva. KSM si je jist, že cesta k socialistické revoluci nebude krátká, jednoduchá ani bezbolestná. Přesto je přesvědčen o její nutnosti. Před námi jsou totiž pouze dvě alternativy: SOCIALISMUS, NEBO BARBARSTVÍ.

Bylo 20. března, když se před Magistrátem hlavního města Prahy sešlo pár lidí s rudými vlajkami a transparenty. Demonstrovali proti americkému zásahu v Iráku a prodávali při tom zvláštní brožurku s názvem Mladá pravda, v níž publikovali výše uvedené řádky.
K diskusi o vojenském imperialismu USA si jako oponenta pozvali senátoraJaromíra Štětinu, spoluautora petice Zrušme komunisty. A to neměli dělat.Senátor do časopisu mladých komunistů nahlédl a podle jeho vlastních slov mu zaskočilo.
„Narazil jsem na slovník z dob nedávných a zjistil jsem, že se tam KSM hlásí k marxismu-leninismu. A já vím, že především leninismus je ideologie postavená na doporučování násilného boje dělnické třídy proti buržoazii. A jestliže v těchto tiskovinách autoři na tuto ideologii odkazují, tak podle mě porušují zákon číslo 141 z roku 1961, podle kterého je vyzývání k třídní nenávisti proti skupině osob trestné.“
O pár dní později, 7. dubna, pak Jaromír Štětina spolu se svým kolegou Martinem Mejstříkem podal trestní oznámení na neznámého pachatele za podporu a propagaci hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. Mají šanci uspět? A kdo jsou vlastně lidé z Komunistického svazu mládeže? Měli bychom se jejich aktivit obávat?

Přejde vás smích

Nápovědu hledám na webových stránkách Komunistického svazu mládeže (www.ksm.cz) a nacházím tu „skvosty“:
„Stavme hráz těm, jenž znovu a znovu šíří nenávist proti komunistické straně, a těm, jenž se komunistům posmívají, vzkažme slovy Klementa Gottwalda: Přejde vás smích,“ zveřejňuje KSM proslov k výročí úmrtí Klementa Gottwalda.
„Jinou negativní stránku vánoc lze sledovat v intenzivní demagogii církve,“ píše se zase o křesťanském svátku oslavujícím narození Ježíše Krista. „Vánoce slouží také jako typický čas nahánění nových oveček do církví a sekt.“
„Je nutno do našich odborů zavádět ducha solidární, kolektivní semknutosti, ducha aktivního, tvrdého a zásadového odporu ve stávkách, v sociálních protestech, a posléze i v obsazování a okupaci podniků, bude-li to nezbytné,“ komentuje KSM propouštění zaměstnanců podniku Ispat Nová huť v lednu roku 2005. „Totéž se týká i případného zakládání ilegálních odborových buněk, jež budou aktivně odmítat slepou poslušnost vůči skutečným zrádcům. Namísto podrazů a pozlacených almužen – účinnou obranu ve skutečné třídní válce, kterou nám vyhlašují a kterou proti nám vedou. Ano, mohou vyhodit kohokoliv z nás. Ale nemohou vyhodit nás všechny, celou pracující třídu! Už ani jediného muže, ani jedinou ženu ze závodu!“
Takhle nějak jsem si vždycky představoval padesátá léta u nás a byl jsem šťastný, že jsem se narodil o pěkných pár roků později. Tohle je ale současnost… Autoři těch řádků prozrazují,
že jejich redakce a ústředí sídlí v pražské ulici Politických vězňů 9, ve stejné budově, kde má „hlavní štáb“ Komunistická strana Čech a Moravy. Je čas vyrazit na návštěvu.

Návrat do minulosti

Hned před vrátnicí narážíme na první vývěsku s červeným lemem a třešničkami. Ptáme se po Zdeňku Štefkovi, vedoucím Komunistického svazu mládeže, a vrátný nás posílá do druhého patra. Ve výtahu se nesrážíme s nikým menším než se soudruhem Grebeníčkem. Doprovází ho ještě stranický kolega Vojtěch Filip. Chtěl jsem se jich zeptat, jak KSM souvisí s KSČM, ale otočili se ke mně zády.
Ve druhém patře nás vítají usměvavé tváře. Skrývají se za sklem červeně a zeleně zdobených nástěnek. To už si nás ale vyzvedává asi třicetiletý muž s vlasy sčesanými dozadu.
„Vítám vás, pojďte dál,“ zve nás Zdeněk Štefek do zamčených dveří. Otevírají se do dlouhé prázdné chodby s velkou plaketou, ze které nás sledují dva vousáči – Marx a Engels.
Štefek pracuje v budově KSČM jako správce sítí. Jeho pracovna je plná počítačových obrazovek a klávesnic, ale nemůže tu samozřejmě chybět plakátek „Stop antikomunismu“.
„Kdy vlastně KSM vznikl?“ ptám se nedůvěřivě.
„V roce 1990. Dneska máme kolem pět seti členů. Já jsem do Svazu vstoupil v roce 1996, rok poté, co jsem se stal členem KSČM.“
V současnosti je Zdeněk Štefek i vedoucím Komunistického svazu mládeže. Absolvoval bakalářské studium projektování počítačů a sítí a inženýrství a ekonomiku řízení na ČVUT.
„Vstoupil jsem do KSČM na základě rozhodnutí srdce a pak jsem viděl, že jsem udělal dobře,“ komentuje svoje politické rozhodnutí.
Za dobré považuje i podporovat diktátorský režim na Kubě. V březnu uspořádal dokonce protestní akci KSM proti demonstraci humanitární organizace Člověk v tísni, která uprostřed Václavského náměstí postavila klec, kde si symbolicky mohl kdokoli odsedět část trestu za Castrovy odpůrce pozavírané na desítky let do vězení.
„Ano, Fidel Castro má mou podporu,“ přiznává Štefek. „Všechny kroky, který tam byly dělaný po rozpadu východního bloku, byly konzultovaný s lidma dole. Vemte si, že tam když zlikvidovali Američani ekonomický trh, tak Castro ne aby na lidi poslal vojáky, ale šel mezi ně a vysvětlil jim to a společně se dohodli, že to budou dělat jinak.“
Texty, které věší na webové stránky, se ale vyslovují i proti kariéristům: „Často pocházejí z vyšších tříd, jde jim o kariéru a peníze. Obecně lze přístup k nim označit symbolickým axiomem: lopatou do hlavy.“
A nelíbí se mu zřejmě ani hiphopová kultura, když mu stojí za otištění článek z německého komunistického plátku, kde se píše: „Establishment využívá hip hop ke spoutání tvůrčí energie mladých lidí, k odvedení jejich protestů na slepou kolej bezperspektivního a bezúčelného rebelantství, které je ve skutečnosti integrální součástí systému maloburžoazních přístupů označovaných často jako moderní antiautoritářství (antitotalitarismus). Výsledkem je dezorganizace, desorientace, demoralizace a v důsledku toho i deaktivizace celých skupin mládeže. Proto, až na čestné výjimky, lze hip hop směle označit za reakční.“
Postupně zjišťuji, že rozumnými argumenty se žádná ideologie rozbít nedá, a raději rychle odcházím. Ještě by mě ale zajímalo, jestli KSČM nějak KSM a jejich časopis Mladá pravda podporuje.
„Jsme financováni z příspěvků odběratelů a vydavatelem je přímo KSM. KSČM je jen náš nejbližší subjekt a my je třeba podporujeme při volebních kampaních. Při spoustě akcí si vypomáháme,“ přiznává Zdeněk Štefek.
Za pronájem ale nic platit nemusí. Potvrzuje se tak podezření JaromíraŠtětiny, že KSČM podporuje KSM přinejmenším hmotně.

Komunismus jako Star Trek

Může být KSM nebezpečný pro demokratickou společnost? Psychoterapeut Martin Jára k tomu říká:
„Texty z prostředí mladých komunistů příliš neskrývají agresivní prvky. Naopak, vystavují je. Chápeme-li agresi jako schopnost vymezit se, pak ji nalezneme snad v každé větě: generální stávka, třídní válka, pracující třída – to jsou výrazy, které bezpochyby indukují hněv.“ Činnost KSM by ale nezakazoval. „Zákaz nechrání, jen démonizuje. Spíš bych sázel na primární prevenci, tedy na informace z historie i z vlastního života.“
Podobně se vyjadřuje i Zdeněk Vojtíšek, mluvčí Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů:
„V Akademickém slovníku cizích slov je demagogie vysvětlena jako ,frázovité a lživé působení na lidi a jejich city a pudy zneužitím lichých slibů, pocitů, předsudků nebo neznalosti‘. A texty Komunistického svazu mládeže jsou jistě demagogické. Podobně znějící demagogickou rétoriku najdeme třeba v antisemitských textech, u neonacistů anebo také u některých náboženských extremistů. Zjednodušování, které hraničí se lží, a podbízení se negativním emocím může výjimečně čtenáře přesvědčit. Ale neřekl bych, že se autoři o manipulaci vysloveně snaží. Jejich mělká rétorika patrně odráží jejich mělké myšlenkové zázemí. Navíc jsou patrně zaslepeni hněvem, a proto neschopni kritické reflexe toho, co napsali.“
Proč se ale s takovou organizací paktuje KSČM? Zřejmě s nimi souhlasí. Nechápu ale, jak potom můžou stoupat jejich volební preference. A nechápu ani to, koho dnes ještě můžou podobné řeči přitahovat. Trochu mi napověděl Zdeněk Štefek, když jsem se ho zeptal, jestli by chtěl radši žít v padesátých letech minulého století, nebo v současnosti:
„Já vám to řeknu po svým. Protože jsem fanda sci-fi, tak já bych chtěl žít ve dvacátém čtvrtém tisíciletí, jako je to v seriálu Star Trek. Protože to je pro mě určitá podoba komunismu.

***

Zlo má jméno komunismus
Režisér Ladislav Smoljak se ke společenskému dění v České republice vyjadřuje často. Podepsal výzvu Děkujeme, odejděte, vyslovoval se ke krizi v České televizi a naposledy jsme o něm slyšeli jako o spoluautorovi petice Zrušme komunisty.

* Proč jste sepsali petici Zrušme komunisty až teď, po patnácti letech?

Nedá se to vystihnout stručnou odpovědí, ale proč by mělo být pozdě? Nebyla tu stanovena promlčecí lhůta. Složité a mnohovrstevné otázky musíme trochu zredukovat, jinak by se člověk nedobral konce. Já jsem si stanovil jednoduchý metr, jak se s komunismem vyrovnat. Podle mě je listopad 1989 důležitou kvótou. Z komunistů z období „před“ bych volal k odpovědnosti jen ty, kdo se dopustili zločinu anebo velkého morálního poklesku – například že udávali spoluobčany s jiným politickým názorem. Ty ostatní bych nechal na pokoji, pokud samozřejmě nepotřebují prověrku pro nějakou zvlášť důležitou státní činnost. Do komunistické strany vstupovali přece mnozí z obyčejných lidských pohnutek: ze strachu o rodinu, kvůli slušné práci, někdo měl touhu cestovat a tak dál. Pro tu dobu bych klidně použil hrubý metr.

* Takže považujete sedmnáctý listopad za síto, které ukázalo, kdo s komunistickou diktaturou souhlasil a dál se k ní hlásí?

Ano, Listopad to projasnil. Polický nátlak, který vám bránil svobodně se chovat, už dnes není. Ten, kdo se dnes hlásí ke komunistické straně, to dělá buď z přesvědčení, nebo z nízkých pohnutek. Bere na sebe před společností zodpovědnost, že se hlásí k ideologii, která všude na světě nastolila zlo. Nebo je tak uboze intelektuálně vybavený, že neví, co komunismus je.

* Co je to tedy komunismus?

Komunismus definoval Marx svým Komunistickým manifestem. Na tomto základě vzniklo hnutí, které mělo utopické cíle vybudovat společnost, ve které si lidé budou po všech stránkách rovni. Ne ve smyslu rovnosti před zákonem a v příležitostech, ale rovni v uniformitě. Komunismus touží po tom, aby všichni byli stejní. Nalhává lidem, že v komunismu budou všichni stejně pracovat, stejně dostávat a podobné nesmysly. Ona utopie může v salonních diskusích vypadat pěkně, ale praxe ukázala, že prosazování utopie vždycky vedlo ke zločinu. Komunisti sice zajistili lidem jakés takés bydlení a jakous takous stravu. Ale to je zajištění, které každý sedlák poskytuje dobytku – stáj a něco do žlabu. Má-li ovšem člověk vyšší ambici, a tou nejcennější je svoboda, začne komunistické ideologii překážet. V tu chvíli si vyslouží vězení, šibenici nebo smrt na hraničních drátech. V milostivých letech ho pak jenom zbaví práce, kterou má rád, a pošlou ho kopat příkopy. Jmenujte mi zemi, kde se komunisté dostali k moci a kde tenhle model neprosadili. Kde vládnou dodnes? Na Kubě, v Číně a v Severní Koreji.

* A my tu máme stranu, která se stále jmenuje komunistická. Jde vám jen o to, aby změnila svůj název?

Nejsem tak naivní, abych věřil, že když se odstraní název, jejich strana se zásadně změní. Že soudruzi začnou jinak myslet, že změní své úmysly, že se změní Grebeníček. Ale ten bezostyšně vyvěšený název je velká drzost, která musí urážet nejen politické vězně a oběti jejich zvůle, ale každého svobodomyslného a demokraticky smýšlejícího člověka. Ať si v těch svých lejstrech, které předložili při založení strany úřadům, říkají jakékoli libozvučné fráze, v tom názvu je jejich program manifestován nejzřetelněji: jsme obdivovateli těch, na jejichž rukou je krev milionů nevinných lidí, hlásíme se k třídnímu boji a k diktatuře proletariátu. Soukromé vlastnictví, které překročí námi stanovenou mez, je zločinem, a my ho tvrdě ztrestáme. Dává se v posledních týdnech za příklad Belgie, kde zakázali stranu s rasistickou politikou – mimochodem také po dlouhé době její existence. Přejmenovala se, ale členstvo má samozřejmě stejné. Ti si ale prý teď dávají mnohem větší pozor na to, co říkají na veřejnosti. Dostali trest a spadnul jim hřebínek. A podívejte se na naše komunisty, jak se v té naší politické krizi naparují, jak se opájejí svou důležitostí, skoro jako by se už viděli v ministerských křeslech. Jestli se v parlamentě podaří zakázat jim slovo „komunismus“, uvidíte, že i jim spadne hřebínek. Víte, poslouchat soudruha Grebeníčka v televizních pořadech je dost krušný zážitek. Ale není to nic proti tomu, co říká na komunistických shromážděních, co se píše v jejich stranickém tisku, v brožurkách a letácích „mladých komunistů“. Hlásí se tam ke Gottwaldovi, ke Stalinovi, k třídnímu boji, adorují nejhorší a nejdelší dobu nesvobody, jakou tenhle národ zažil.

* V co doufáte? Ve veřejnou debatu, nebo dokonce v zákaz komunistické strany?

Nejsem si samozřejmě jist, že se zákaz, o kterém mluvíme, podaří prosadit. Ale debata, kterou se podařilo vyvolat, je nesmírně cenná. Nejhorší je mlčet a nedělat nic. Potěšujícím signálem je, jaké rozhořčení ve veřejnosti budí nebezpečí, že by se komunisté nějakou formou dostali k podílu na vládě. Zdá se, že to spoustu lidí probudilo z letargie.

* Někteří komunisté se brání srovnávání komunismu s nacismem. Jsou podle vás ve své zločinnosti stejné?

Nikdy jsem neslyšel přesvědčivý argument, který by to srovnání vyvrátil. Jediný rozdíl je, že my Češi jsme nacismus prožili jiným způsobem než Němci. Oni v něm žili, pravda, celkem jen dvanáct let, ale zkušenost války a holocaustu zase ten malý počet let děsivě prohloubila. Nám sem nacismus přinesl okupant a byl tu jen šest let. To je psychologicky dost jiné. Češi věděli, že válka jednou skončí, a věřili, že skončí porážkou Německa. Komunismus jsme naopak prožili víceméně v míru, „studená válka“ přece jen skutečnou válkou nebyla. Ale trvalo to, přátelé, celých nekonečných čtyřicet let. Moje generace byla srozuměna, že v tom marasmu prožije celý život. Za jedinou naději jsme pokládali alespoň mírnou liberalizaci režimu. Z nacismu jsme vyšli s morálními šrámy, ale komunismus morální páteř národa poškodil skoro nevyléčitelně. Ale to srovnáváme nacismus a komunismus jen z hlediska dvou národů. Podíváme-li se na problém globálně, lze to shrnout stručně: co do počtu mrtvol má komunismus nesporný primát.

Foto popis| „Zrušme komunisty,“ vyzývá Ladislav Smoljak
Foto autor| Foto: Zbyněk Pecák

Foto popis| Komunistický svaz mládeže má ve znaku pěticípou hvězdu a na webových stránkách nezapomíná ani na srp a kladivo
Foto autor| Foto: ČTK

Foto popis| Vzory Zdeňka Štefka: Marx, Engels a také Lenin
Foto autor| Foto: Janoděj Bartoš

Foto popis| KSČM podporuje Komunistický svaz mládeže přinejmenším hmotně
Foto autor| Foto: Janoděj Bartoš

Foto popis| Co dnes může mladého člověka poutat na leninismu a na myšlence diktatury proletariátu?
Foto autor| Foto: Günter Bartoš

Foto popis| Senátoři Mejstřík a Štětina podali trestní oznámení na KSM 7. dubna
Foto autor| Foto: Zbyněk Pecák