Komunisté míří k „jiné“ revoluci

Senát potvrdil závěry speciální komise vedené Jaromírem Štětinou, že existují důvodná podezření, že KSČM porušuje českou ústavu a zákony. Jak dnešní svět vidí nejmladší poslankyně za KSČM, sedmadvacetiletá Kateřina Konečná?

ROZHOVOR

Je vaším cílem vybudování komunismu?

Komunismus je sociální ideál, nikoliv politický cíl. Je obrovský rozdíl, co byla komunistická strana před rokem 1989 a čím je dnes. Transformovala se. Vzala si ponaučení z toho, co se odehrálo ve společnosti. Je to strana demokratická a jejím primárním cílem je sociálně spravedlivá společnost. Druhou věcí, kterou zdůrazňuji jako cíl KSČM, je dodržování mezinárodního práva. Státníci mají dvojí metr na jednotlivé státy, na různé situace. Budoucnost je v internacionalismu levicových stran a dodržování mezinárodního práva.

Co je to komunismus?

Je to jedna z nejstarších politických myšlenek a primárně to byla vždycky myšlenka humanismu …

Nebyla. Mám státnici z marxismu a rovnou říkám, že to není pravda. Například Lenin otevřeně hlásal rudý teror.

Vy jej chápete primárně jako reakci na situaci, já jako to, co je základní. Proto se domnívám, že komunismus vždycky byl založen na humanismu. Jako mladá komunistka nezastávám pojetí toho komunismu, o kterém mluvíte. Pro mne je komunismus ideálem do budoucna, vizí, že jednou zde bude sociálně spravedlivě nastavená společnost. Že peníze z veřejných rozpočtů budou přerozdělovány potřebným, ne tunelářům. Že budou existovat způsoby, jak lidi uchránit před obrovskými sociálními problémy, které jsou typické pro současný svět. To nejdůležitější, co se událo od roku 1989, je nejen demokratizace, ale také obrovská sociální diferenciace.

Měly by být velké továrny a banky soukromé?

Nejsem ekonomický odborník. Ale myslím si, že některá odvětví by si stát měl ponechat ve vlastních rukou. Týká se to třeba energetiky, plynárenství a dalších strategických odvětví. My jsme republiku divokou privatizací rozdělili na několik soukromých obročí. Vládne tady pár desítek vyvolených oligarchů a stát nad tím nemá žádnou kontrolu, zatímco oni mají velký vliv na stát. A to je podle mého názoru velká a nebezpečná chyba. Je otázka, jak tento stav změnit. Jakým způsobem by měl stát zpět na sebe převést potřebný stupeň kontroly. Ale ani já, ani mnoho lidí v KSČM si nepřeje nějakou formu divokého znárodňování ani ničeho podobného. Nikdy jsem se ve straně nesetkala s tím, že by někdo operoval s myšlenkou znárodňování jen z ideologických důvodů. Důležité jsou ekonomická funkčnost a národní zájmy.

Jak byste chtěla tu státní kontrolu zajistit?

Tak, jak se soukromí vlastníci dostali ke státnímu majetku, tak podobným způsobem by se to mělo vrátit zpět. Dnes si to dokážeme představit jen velmi mlhavě, ale na druhou stranu si myslím, že stát nemůže rezignovat na funkci kontrolora v určitých oblastech. Měl by nastavit pravidla, kterými se bude pokoušet zasahovat do těch procesů, jež zásadně ovlivňují kvalitu života zdrcující většiny lidí. Místo toho se snažíme rozprodat zbytky státního majetku a právě tomu chce komunistická strana zabránit. Společnosti, jako jsou ČEZ, budeme jednou potřebovat a měly by zůstat ve státních rukách. Dnes v souvislosti s ekonomickou krizí vidíme, jak Spojené státy a řada západoevropských zemí zestátňují banky. A je vidět, že to jde. Některá základní odvětví hospodářství se tedy mohou vrátit zpět do státních rukou. Státní zásahy a zestátňování jsou věci, o nichž budeme v příštích pěti letech hodně slyšet.

Nakolik jsou v KSČM živé termíny „diktatura proletariátu“ a „třídní boj“?

Já je nepoužívám, pro mne živé nejsou.

Jaký je dnes vztah komunistické strany k parlamentní demokracii?

Komunistická strana je parlamentní stranou, je demokratickou stranou s vnitřními demokratickými principy. Některé jiné strany – například zelení – by se od nás mohly učit. Myslím si, že se myšlenka parlamentní demokracie vytrácí v aroganci panující pravice. Pokud vláda nechce diskutovat některé otázky, tak je umí v Parlamentu zablokovat.

A jaký je vztah komunistické strany ke klasikům marxismu-leninismu?

Komunistická strana se hlásí k základům, k Marxovi, Engelsovi i klasikům, kteří přišli po nich. Komunistická strana ovšem jejich myšlenky nechápe jako dogma. Snaží se v nich hledat teoretická a metodologická východiska. Teoretické základy ovšem musí vždy převádět do doby, ve které žijeme. A o to se komunistická strana snaží.

Kapitál tedy stále uznáváte jako klíčové dílo …

Ano, a myslím, že se k němu stále více vracejí i na Západě, v souvislosti s ekonomickou krizí. Ale nemůžeme jeho myšlenky přejímat dogmaticky.

A Komunistický manifest?

Komunistický manifest zůstává základem pro každého komunistu.

 

Jak dnešní komunisté hodnotí politiku Státu Izrael?

Stát Izrael má určitě právo na existenci, nezpochybňuji ho. Má své místo na tomto světě, v žádném případě nemá jednoduché postavení. Na druhou stranu mi vadí, jak některé země, včetně České republiky, svou zahraniční politikou zcela otevřeně kryjí věci, jež Stát Izrael páchá svým sousedům. Jde o dvojí metr na různé státy. A okupace cizího území by neměla být ospravedlňována žádným dvojím metrem. Chápu izraelské hájení suverenity, ale nejsem schopna akceptovat ani jediný neprávem zničený život. A bohužel Stát Izrael útočí na civilisty v okolních oblastech, což není v pořádku.

Směřují dnešní komunisté k revoluci?

Směřuje k ní společnost? Po posledních změnách ve světě si nedovedu budoucnost jasně představit. Nicméně komunistická strana nesměřuje k té revoluci, kterou si dovedeme představit a jejíž výročí si nyní připomínáme. Tedy k revoluci, která by byla podobná Velké říjnové socialistické revoluci. To, že míříme k revoluci jako radikální proměně sociálních základů společnosti, jež by měla dostat podobu větší obhajobou sociálních myšlenek, sociálního státu, smíru, to ano. Ale revoluce by měla mít formu demokratické proměny základů moci. Demokratizace politické moci – to je věc, ke které se chceme přiblížit.

Jak hodnotíte VŘSR? Čím byla?

VŘSR byla obrovským mezníkem a v budoucnosti se ukázalo, že měla své opodstatnění. Nedovedu si představit, jak by bez ní a industrializace vypadal svět za druhé světové války. Nedokážu si představit, jak by se Sovětský svaz postavil Hitlerovi. A nejsem si jista, zda by bez VŘSR našel Západ cestu k sociálnímu státu. Takže určitě nějaký přínos představovala.

 

autor: Jiří X. Doležal
zdroj: Reflex