Kapitalismus bojuje pouze s »komunismem«

POZNAMENÁVÁME

Považuji za aktuální opakovat to, co jsem již napsal před několika měsíci: »Atmosféra české politické scény dnes v mnohém připomíná polovinu 19. století, kdy v úvodu známého Manifestu komunistické strany bylo napsáno: »Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Quizot, francouzští radikálové i němečtí policajti.« Na naše současné poměry by se dalo napsat: Ke svaté štvanici na komunismus se spojil kardinál Vlk, prezident Klaus, premiér Topolánek, senátoři Mejstřík a Štětina i ministr Langer se svým policejním aparátem. Dodal bych ještě: značná část sdělovacích prostředků, zejména veřejnoprávní Česká televize.
Důkazy k tomuto konstatování přináší každý den. Píše se o období komunismu u nás, i když u nás ani nikde ve světě žádný komunismus, tedy komunistická společnost podle marxistické teorie, neexistoval. Nikdy jsme ještě od publicistů a komentátorů pravicových sdělovacích prostředků neslyšeli, co si vlastně pod tím komunismem představují a jak se liší od socialistického zřízení, které u nás skutečně existovalo. Existovalo se svými přednostmi i nedostatky, ale existovalo, a v tom bylo »reálné«. Socialismus přinesl největší a nejrychlejší zvýšení životní úrovně za celou historii českého a slovenského národa. Nezaměstnanost byla neznámým pojmem. I takové »ekonomické veličiny« jako nositel Nobelovy ceny za ekonomii Samuelson ve své učebnici »Ekonomiie« (vyšla u nás s oslavnou předmluvou Václava Klause) tuto skutečnost uznával. Konstatoval, že dynamika ekonomického rozvoje v socialistických zemích byla vyšší než v kapitalistických zemích.
Často zesměšňovaná životní úroveň v Československé socialistické republice se projevovala nejenom v tom, že každý, kdo chtěl pracovat, měl práci, ale i v tom, že měl finančně dostupné bydlení, bezplatnou zdravotní péči i vzdělávání. Bytů se v průměru ročně stavělo dvakrát více než v současné době a byly finančně dostupné všem občanům. Rovněž dětí se rodilo v průměru asi o třetinu více než dnes a v sedmdesátých letech byl dosažen v tomto směru téměř dvojnásobek. Základních potravin bylo spotřebováno na jednu osobu podstatně více než dnes, nové byty byly v drtivé většině první kategorie, tedy s ústředním topením, teplou vodou, kanalizací a podobně. Nebyl samozřejmě tak široký a pestrý sortiment zboží jako dnes, nebyly mobilní telefony a jiné vymoženosti. Ale ty nebyly v té době ani v nejvyspělejších kapitalistických státech. To co bylo, však bylo finančně dostupné většině obyvatelstva. Dnes je všeho »moc«, ale většina občanů má problémy se zaměstnáním, nízkou mzdou a nedostatkem finančních prostředků na základní životní potřeby. Politika »reforem« vládní koalice od příštího roku situaci většiny výrazně zhorší. Taková je tendence vývoje v důsledku politiky současné pravicové vlády. Snad by se již konečně mělo konstatovat veřejně, že je to vláda kapitalistická a vše se u nás děje za vlády kapitalismu. Toho se současní vládci málem »štítí« a hovoří o tom, že u nás je svoboda a demokracie, maximálně tržní hospodářství.
Není náhodou, že pokračuje vytrvale antikomunistická až hysterická kampaň a neobjektivní výklad doby socialismu u nás. Samozřejmě byly chyby a nedostatky, deformace programových zásad socialismu a jednotlivci i určité skupiny se dopouštěly narušení zákonů. To však zdaleka nepřevládalo v onom čtyřicetiletém období. Převládala snaha o sociální spravedlnost a růst životní úrovně většiny. Nedostatky ve společnosti byly, jsou a budou. Rozhodující je, co převládá, zda je rozhodující tendencí skutečná služba lidu. Za socialismu tomu tak bylo, dnes je tendence zcela opačná. Proto dnešní kapitalismus a jeho představitelé vidí hlavní, a bohužel fakticky jediné, nebezpečí v KSČM a jejím programu, který je zaměřen na systémovou změnu, na posílení sociálních prvků v životě společnosti dnes a výhledově na dosažení sociálně spravedlivé, tedy socialistické společnosti.

Foto popis|