Jen devětadvacet dnů poté

MEDIÁLNÍ DIÁŘ

Aktivita části novinářské obce před devatenácti lety nebyla zdaleka okrajová. Již dříve, zejména od Palachova týdne, se mladí pražští novináři, hlavně ze Svobodného slova, vydávaného „nekomunistickou“ loutkovou Československou stranou socialistickou, pokoušeli o výraznější protesty proti chování režimu, který se bránil i zprávám o projevech takzvané „přestavby“ v SSSR.
Počátkem roku skupina deseti redaktorů podepsala protest proti uvěznění Václava Havla a později titíž novináři podepsali také dokument Několik vět, i když věděli, že jejich jména budou zveřejněna ve vysílání Svobodné Evropy. Byli to například Irena Gerová, Marta Bystrovová, Mirka Spáčilová, Jana Šmídová, Pavel Kácha, Pavel Krása, Petr Kučera, Adam Černý, František Růžička, z knižní redakce nakladatelství Jiří Pavlis či Marek Fikar. V dramatických hodinách po pátku 17. listopadu měla skupina novinářů z tohoto listu lví podíl na jednom z vůbec prvních vyhlášení stávky pražských herců a divadelníků při nedělním Hereckém koncertu v pražském Obecním domě. Téhož dne večer při ustavujícím shromáždění Občanského fóra fungovali jako spojky informující o stavu bezpečnosti v ulicích kolem místa shromáždění v Činoherním klubu (a podíleli se pak na proslulých „melantrišských balkonech“). Důležitou roli plnili i následujícího dne na setkání současných i bývalých členů Čs. svazu novinářů v restauraci v Riegrových sadech.
Tady poprvé zazněl návrh vytvořit novou, moderní demokratickou novinářskou organizaci. Iniciátory byli především novináři vyloučení o dvacet let dříve z redakcí pro přitakání ideálům pražského jara a nesouhlas se sovětskou okupací země. Dne 18. listopadu byl v Paláci Charitas na Karlově náměstí ustaven Klub novinářů pražského jara v čele s dnešním předsedou Syndikátu novinářů České republiky Miroslavem Jelínkem. Po schůzce účastníci prchali před bdělými zraky pracovníků Bezpečnosti ven přes různé technické prostory.
Na shromáždění v Riegrových sadech byl zvolen výbor se zastoupením všech druhů médií, novinářů bývalých i současných a některých paralelně se rodících sdružení, například redaktorů ilegálních Lidových novin či Nezávislého sdružení novinářů. Na dalších schůzkách v Charitasu se pak zrodila myšlenka založení novinářského syndikátu a byl vypracován první návrh jeho stanov. Bylo také rozhodnuto již nenásledovat model federálního uspořádání státu a nová organizace měla sdružovat novináře pouze z Čech a Moravy.
Příprava ustavující schůze byla svěřena Nezávislému sdružení novinářů. Po celé první dva prosincové týdny zasedal téměř každý den a svépomocí zabezpečoval potřebné technické zázemí. Když Jaromír Štětina v sobotu 16. prosince ráno na čelní stěnu levého křídla Průmyslového paláce na pražském Výstavišti upevňoval transparent s jediným slovem Syndikát, nikdo z organizátorů netušil, kolik novinářů se zúčastní. Nakonec jich bylo přes dva tisíce. Hlasováním byli ze shromáždění vyloučeni pouze přítomní redaktoři Rudého práva. Krátce po poledni byl návrh na založení Syndikátu novinářů ČR za všeobecného nadšení schválen. Prvním syndikem byl zvolen ještě nedávno uvězněný redaktor ilegálních Lidových novin Rudolf Zeman.
Byl devětadvacátý den po 17. listopadu. Razance provázející vznik nové široce profesně a stavovsky rozkročené nepolitické demokratické novinářské organizace časem pominula tváří v tvář pragmatičnosti celospolečenského vývoje a mnohé tehdejší představy zůstaly nenaplněny. I tak však má česká novinářská obec za čím se ohlédnout.

Foto popis|

O autorovi| Vladimír Bystrov, publicista