Jaromír Štětina

Mezi televizním stand-upem v Grozném roku 1995, kdy začalo první masové bombardování města ruskou armádou, a fotkou pořízenou před budovou českého Senátu, leží deset let. „Zatímco tehdy jsem byl televizák-greenhorn, dnes jsem senátor-greenhorn,“ napadne bývalého novináře, dnes politika Jaromíra Štětinu (62). A dodá, že v senátorské lavici pociťuje stejné vzrušení jako mezi Čečenci. Na první pohled je zřejmé, že panu Štětinovi za tu dobu zbělely vlasy a zkazil se zrak. „Deset let je hodně, je-li člověku několikanásobně dvacet,“ uvažuje senátor nad místní kávou za šest korun (i s mlíčkem). „Nicméně si myslím, že člověk může začínat vždycky, že nikdy není pozdě. Novinářem jsem se stal po padesátce, politikem po šedesátce. Třeba se mi po sedmdesátce splní mé dětské přání – stát se šoférem popelářského vozu.“