Hlasování číslo 235

ČSSD se chce modernizovat. Možná dostane ještě jednu šanci ujasnit si, co to znamená ve vztahu k liškám.

Člověk se nakonec vždy nějak srovná s tím, že vinou neutěšených politických poměrů strádají lidé. Sami si za ně koneckonců nesou spoluodpovědnost, sami si zvolili svou politickou reprezentaci anebo její zvolení umožnili svou volební absencí, sami povahu poměrů ovlivňují větší či menší mírou svého občanského angažmá – lidé tudíž vždy přinejmenším v určité míře strádají po zásluze. Ale lišky? Ony si naše poslance nevolily. Jsou to poslanci druhu homo sapiens, nikoli druhu vulpes vulpes. Přesto si většina z českých poslanců podle všeho myslí, že jsou vybaveni mocí znovu darovat kruťasům mezi českými myslivci právo cvičit jezevčíky a další psy norníky na živých liškách. To vyvolává nepříjemné otázky. Například: pokud se v české Poslanecké sněmovně přijímají zákony namířené proti vývoji evropské civilizace, který přece směřuje k odstraňování zbytečného utrpení všech bytostí, jež mohou utrpení pociťovat, neztrácí tím takový zákonodárný sbor legitimitu před vyššími instancemi, než jsou pouhopouzí čeští občané, například před Bohem či před přírodou?
Tuto otázku jménem lišek ve Sněmovně nikdo nepoložil, alespoň ve stenografickém zápisu ze Sněmovny se o tom nelze dočíst nic. Celý verdikt nad liškami se uskutečnil s mnohem menším rozruchem než třeba porcování medvěda, o němž jsme psali minule, stenografický záznam je v tomto případě lakonický jako zpráva o vytržení zubu: „Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 235 a táži se vás, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji. Z přítomných 165 poslankyň a poslanců pro 91, proti 44. Tento návrh byl přijat. Další, pane zpravodaji.“ Celou novelu zákona o týrání zvířat předkládal ministr zemědělství Petr Gandalovič. Návrh znovu umožnit týrání lišek ovšem nebyl její součástí. Zrodil se z debat nehodných myslivců a jejich přátel, z nichž mnozí se shromažďují v zemědělském výboru, který návrh podal. Při hlasování Sněmovny byl „panem zpravodajem“ zemědělského výboru sociální demokrat Karel Kratochvíle. Ten přijetí návrhu doporučil, Petr Gandalovič se naopak s odvoláním na mezinárodní závazky České republiky vyslovil proti.
Poslanci, kterým nikdo dostatečně nevysvětlil, o čem vlastně hlasují, tak konflikt vzali jako spor opozice s koalicí a zvedali ruce v podstatě podle stranické příslušnosti. Za týrání lišek se tedy postavili všichni komunisté, až na poslankyni Martu Bayerovou, která se zdržela, a také všichni sociální demokraté, až na Marcelu Mertinovou, která jediná z celé levice hlasovala proti. Proti návrhu hlasovalo všech pět přítomných poslanců Strany zelených. Návrh nepodpořil také nikdo z křesťanských demokratů s výjimkou poslance Kalouska. A proti svému ministrovi hlasovala rovněž myslivecká osmička v ODS. Návrh týrat lišky prošel přesně o devět hlasů. Stačilo tedy, aby v této věci koalice hlasovala spořádaně, anebo aby se mezi sociálními demokraty našlo ještě devět dalších poslanců zmodernizovaných aspoň o liščí chlup.
Co vlastně lidé rozumní ve funkcích poslanců schválili pro lišky obecné, nechme si popsat od veterináře. Hovoří doktor Josef Holejšovský: „Norování znamená vpouštění, či spíše vhánění psů norníků (plemena jako jezevčík a další) do liščí nory. Při boji mezi psem a liškou se navzájem zraňují, často velmi závažně, mohou se i zadávit či zakousnut jeden druhého. Výcvik plemen norníků k tomuto způsobu lovu se zdůvodňuje nutností připravit psa na tento druh lovu – nerovný boj dvou proti sobě postavených zvířat, z nichž jedno je štváno člověkem, v podmínkách, v nichž ani jedno ani druhé nemá dostatek prostoru k obraně. Obě zvířata se do sebe zakousnou, většinou se nepustí a nora musí být vykopána. Pak se obě zvířata od sebe násilím oddělí, lišku myslivec usmrtí a zraněného psa ošetří. Výcvik probíhá v umělé noře, tvořené dřevěnou nebo plastovou ,chodbou’, tvarem, průměrem a délkou přizpůsobenou liščí noře. Chodba je zakončena komorou s odklopitelným víkem. Do komory se umístí liška, z druhého konce je vpuštěn a poštván pes. Na konci, většinou až v komoře, dojde ke střetu. Když se do sebe obě zvířata zakousnou, odklopí myslivec víko, zvířata se od sebe násilím oddělí. Lišku pak čeká další střet s dalším cvičeným psem, možná i opakovaně se stejným psem, než je utýrána.
Takto probíhal výcvik norníků až do přijetí současného zákona na ochranu zvířat proti týrání, kterým byla po vzoru civilizovaných zemí uložena povinnost oddělit vlastní chodbu cvičné nory od komory mřížkou, která má vzájemnému poranění obou zvířat štvaných proti sobě zabránit. Pomineme-li skutečnost, že už sám způsob lovu lišek norováním, ačkoliv je zákonem dosud povolený, je krajně nemorální, a především nelidský, byl tento způsob výcviku pro obě zvířata, alespoň z hlediska možného poranění, bezpečný. Argument, že se pes bez takového výcviku dobře nepřipraví na lov, je i věcně nesmyslný. Bezprostřední styk se zajatým zvířetem, které navíc musí týrání podstoupit opakovaně, nesimuluje reálné podmínky. Shrnuto a podtrženo, jde o bezpříkladné, ničím neospravedlnitelné týrání.“ Toto stanovisko, sepsané pro Literární noviny, jsme minulý týden doručili poslancům s žádostí o vysvětlení. Vybrali jsme devět sociálních demokratů, jejichž veřejné angažmá neskýtá žádný důvod myslet si, že by mohli mít nějaký zvláštní důvod stavět se za týrání lišek, a položili jsme jim tři otázky: 1. Proč jste návrh podpořil?
2. Litujete toho?
3. Pokud ano, co uděláte pro to, abyste týrání lišek zabránil?
Z vybrané devítky, do níž jsme zařadili Františka Bublana, Zdeňka Jičinského, Gabrielu Kalábkovou, Jiřího Paroubka, Davida Ratha, Zdeňka Škormacha, Jeronýma Tejce, Bohuslava Sobotku a Lubomíra Zaorálka, odpověděli pouze dva.
Neodpověděl ani Jiří Dolejš, po němž jsme chtěli vědět, proč by mohli mít na týrání lišek zájem komunisté. Neodpověděly ani poslankyně Marta Bayerová a Marcela Mertinová, po nichž jsme chtěli znát důvody, které je vedly k odlišnému hlasování oproti vlastnímu klubu.
V koalici jsme byli o něco úspěšnější. Ministr Gandalovič na otázku, zda bude usilovat o změnu schváleného stavu, odpověděl: „I přes tento z mého pohledu ,dílčí neúspěch‘ považuji schválení zákona na ochranu zvířat proti týrání za obrovský posun v oblasti ochrany zvířat. O další úpravy v tuto chvíli proto usilovat nebudeme.“ Poslanec ODS Pavel Hrnčíř, jeden z osmi, kteří tento dílčí neúspěch svého ministra pokládají za svůj osobní zdar, motivy svého činu vysvětluje takto: „Návrh jsem podpořil z toho důvodu, že stále ještě u nás platí, že je povolen lov pomocí psů. Aby v tomto konkrétním případě lov mohl být uskutečněn, používá se letitá praxe, kdy se pes-norník připravuje pod dohledem zkušených myslivců na svůj úkol – chytit lišku. Pes je připravován na to, že může dojít k souboji s liškou, protože ona je v tomto případě ,škodná‘ a pokud by nebyl vycvičen tím, že musí ,vyhrát‘, byla by vítězem lovu liška, a ne pes. V případě, že by (podle vás) mělo být cvičení humánnější a dávala by se mezi lovce a kořist drátěná mříž, pak by se pes nikdy nenaučil a nepochopil, že mu jde o život. Buď on, anebo liška. Dokud tedy bude zákonem povoleno norování, nelze než s touto praktikou souhlasit.“ Poslance Hrnčíře nebudeme jistě kárat za to, že odpověděl, ba právě naopak, jako jediný z celé osmičky se zachoval jako skutečný demokrat: hlasoval, jak hlasoval, a svůj krok zdůvodňuje. To poslanci Libor Ježek, Zdeněk Mach, Jan Morava, Jiří Papež, Jan Schwippel, Milan Šmíd, Jan Špika ani k tomu odvahu neměli. A neměl ji ani Miroslav Kalousek. Nejen lišky ovšem mají právo jejich jména znát.
Poslanec Strany zelených Přemysl Rabas bojoval i proti dalším krutostem novely, k nimž patří opětovné povolení používat jako návnadu živé rybky nabodnuté pod páteří na háček. Výsledek novely vidí jinak než ministr Gandalovič: „Tato novela dělila Sněmovnu jinak než na koalici a opozici. K mé lítosti jsme zůstali v té méně početné části. Zákon umožňoval v mnoha případech i dříve týrání zvířat a stav se přijetím novely zhoršil.“ Proč tedy nebylo pro koaliční poslance hlasování závazné, když na této věci přece koalice nestojí, a přitom pro Stranu zelených je zásadní? Přemysl Rabas k tomu napsal: „Děkuji za dotaz, ale neumím na něj odpovědět. Je to velká ostuda.“ Ovšem nikoli pouze koalice, ba dokonce tentokrát ani především koalice. Také sociální demokraty, kteří odpověděli, nebudeme za tuto skutečnost kárat, naopak je nutno je ocenit zvláště v kontrastu k mlčení jejich kolegů. David Rath sice odpověděl obdobně jako Pavel Hrnčíř, ale k dobrému je mu nutno přičíst i to, jak odpovídá na otázku, zda svého hlasování lituje: „V této chvíli nikoliv, ale pokud dostanu jiné argumenty a fakta, tak v této věci nevylučuji, že mohu svůj názor korigovat.“ Pokud se můžeme spolehnout na odpověď Lubomíra Zaorálka, jiné argumenty dozajista uslyší: „Ve zmíněném hlasování jsem se bohužel spolehl na názor poslance, který byl pro tento bod určen jako odborný garant. Po informacích, které jsem dodatečně obdržel, pokládám náš postup za zásadně chybný. Hodlám na vedení klubu otevřít k této věci rozpravu. Další postup bude záležet na jejím výsledku. Mrzí mě, že nebýt vašeho upozornění bychom se celou věcí ani řádně nezabývali. Děkuji tedy za upozornění.“ Ony argumenty, po nichž David Rath volá, jsou velmi prosté a jsou dva. Sama praxe norování je krutá k psům i k liškám, a měla by se odstranit. Brání tomu jediné úskalí – fakt, že i ta nejhloupější liška se v lese orientuje lépe než běžný myslivec, a tudíž myslivci obvykle nedokáží lišku v lese vůbec zahlédnout, natožpak aby ji byli s to zastřelit. Správný postoj k návrhu tedy zní: myslivci, cvičte sebe, ne své jezevčíky.
Za druhé: ať se sociální demokraté zeptají ne myslivce, ale etologa, v čem může přírodní podmínky simulovat liška, uvězněná v plastové imitaci nory, kterou nepovažuje za svůj domov a kde bude opakovaně zraňovaná s vědomím, že nemá sebemenší šanci, protože vždy se po chvilce jejího utrpení otevře poklop a nerovný zápas ukončí zcela jednostranný rozhodčí. Liška je chytrá, nebude se chovat výrazně jinak, než by se choval v takových podmínkách člověk. Brzy propadne zoufalství a apatii. Pes vycvičený na odevzdaných nebožkách získá zcela falešnou představu o tom, co to je skutečná liška ve skutečné noře. Když se v ní potom doopravdy ocitne, dřív, než dvakrát zavrtí ocáskem, bude ležet s prokousnutým krkem.
Sociální demokraté ještě jednu šanci ujasnit si, co to znamená moderní sociálnědemokratický postoj k liškám, dostanou. Zákon přišel 20. prosince do Senátu.Senátor Štětina ujišťuje, že udělá vše pro to, aby se s příslušnými pozměňovacími návrhy vrátil zpět.