Demokracie v cizím zájmu

Demokracie má vždy několik charakteristických znaků, které svědčí o její opravdovosti a nebo o její teatrálnosti. Neexistující či účelově nevyzrálá demokracie, která je demokracií jen podle názvu, se vyznačuje popíráním skutečností a překrucováním historických faktů. Po listopadu 1989 se v České republice setkáváme stále častěji s výkladem našich dějin od roku 1945 do roku 1989 v účelovém zkreslení. Zkreslování faktů je typické pro ideologii všech pravicových politických stran u nás etablovaných. Přitom pojetí domácí kapitalistické demokracie založené na majetkovém převratu je notně vzdáleno opravdové vládě lidu.
Bez povšimnutí nemohou zůstat i skutečnosti, které jasně ukazují, v zájmu koho a na čí pokyn u nás dochází k silným deformacím morálních a kulturních hodnot. Kdyby zde existovala opravdová demokracie, tak by nebylo možné ostouzet a kriminalizovat občany jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů pravicových. Snaha o diskriminaci levicových politiků a především členů KSČM patří k politické pseudokultuře pravicových extremistů. Proč musí žít část slušných lidí v trvalém nebezpečí, že projevíli svůj názor, ztratí pracovní a jiné možnosti? Proč se nezávislost většiny médií projevuje jen jejich antikomunismem, demagogickým působením na mladou generaci a amnézií na pravdu? Asi proto, že stoupenci kapitalismu jsou mnohdy více oddáni zájmům zahraničních agentur a vlastnímu prospěchu.
Paradoxní situace nastává při útocích proti levici v rámci honu na spolupracovníky StB a nevím koho ještě. Ten paradox je především v tom, že hlavní kazatelé nových světonázorů mají za sebou daleko ostudnější minulost, než ti, které se snaží očerňovat. Pamatujeme oslavné články pana Štětiny na SSSR. Víme o svazácké aktivitě pana Mejstříka v Městské vysokoškolské radě SSM. Lidé těchto morálních kvalit jsou opravdovým nebezpečím pro každou demokracii. Oni budou chtít profitovat z každého politického systému a jejich názorová pevnost je na neměřitelné úrovni.
Za zveřejnění by stál i seznam agentů cizích zpravodajských služeb a jejich způsob financování. Tedy těch agentů, jejichž aktivity před rokem 1989 jsou spojeny s činností západních rozvědek na našem území. Rozvědek, které mají mimo jiné podíl na školení a financování teroristů v čele s Bin Ládinem. Dolarové injekce od USA v osmdesátých letech se totiž staly základem vytváření mezinárodní teroristické sítě na území Afghánistánu. Terorismus nemůže být nikdy nástrojem demokracie. Pokud k tomu dojde, tak hovoříme o státním terorismu a nikoli o demokracii.
Kolik zdejších pravicových »demokratů« má svá konta právě díky studené válce? Akolik z nich vede stále svoji soukromou válku? Jejich hitem je momentálně pokus o diskreditaci předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa. Když v mnohém nezabrala globálně pojatá předvolební antikomunistická kampaň a KSČM je stále třetí nejsilnější politickou stranou v ČR, tak se snaží o znemožnění jejího lídra. Koho má tento hon na čarodějnice oslovit? Snad jen tu část našich občanů, kteří trpí totální ztrátou paměti a Mašíny mají za hrdiny. Nebo tu část mladých voličů, kterým bylo do hlavy po dobu sedmnácti let úspěšně vtloukáno, že Prahu mohl osvobodit »dobrák« Vlasov a NATO je nejhumánnější spolek mírumilovných.