Co nám prozradil senátor Štětina

O iniciativě několika senátorů, jejichž mluvčím je pan Mejstřík, známý z kauzy neoprávněně žádaných příspěvků za zničení bytu v době pražských záplav, jsme psali. Jedním z těchto bojovníků proti ‚komunismu‘ je i pan senátor Jaromír Štětina, jinak geolog a novinář. Jeho rozhovor s moderátorem Petrem Šimůnkem na Frekvenci 1 dne 19. ledna je však tak zajímavý, že stojí za to si z něj část ocitovat. Na adresu komunistů tu řekl několik docela významných myšlenek… »No, především bychom si měli uvědomit, že komunisti měli patnáct let na to, aby provedli sebereflexi. Eh, aby se káli, aby projevili trošku pokání… Nepokáli se, ne… Nepokáli se a jsou zpupní a mě to znepokojuje…« Co s tím chce parta kolem Mejstříka a Štětiny, ale dělat – zeptal se moderátor. »Kdybyste dovolil, já bych vám to teďka neřek, my k tomu budeme mít v dohledné době tiskovou konferenci…« Co ale bude na této tiskové konferenci, zajímalo Moravce, protože si neumí představit, jak chtějí zastavit stranu, která má dvacet procent. Prý, dostalo se mu odpovědi, »bude to legislativní cestou a pokusíme se oslovit kolegy senátory, kolegy poslance, abychom přijali zákon, který by, eh, napomohl k tomuto cíli… Já vám k tomu nebudu teďka nic říkat, poněvadž je to součástí naší taktiky, nyní ještě několik týdnů mlčet…« Dobře. Chápu, že musejí získat další hlasy, aby mohli uskutečnit svůj záměr. Jenže ono to nebude zas tak jednoduché, protože pan Štětina na Frekvenci 1 prozradil, že se naši jediní spravedliví chystají, až se vypořádají s KSČM, i na ODS a ČSSD. Nemohou přece, jak řekl, »řešit všechno najednou«. Napřed musí udělat pořádek v minulosti a potom se budou věnovat i dalším zmíněným stranám. Jde přece o to, aby tady konečně byla »politická kultura«. Bojím se, že za této situace to se získáním dalších hlasů nebude mít mejstříkovsko-štětinovská parta zas tak jednoduché. Poslanci a senátoři druhých stran, i když by zlikvidování komunistické konkurence viděli třeba rádi, budou mít před sebou neustále i hrozbu příštího ataku sami na sebe. Pamatují totiž dobře jeho senátorskovolební slogan: »Proti rudé hvězdě a proti modré strace volte Jaromíra Štětinu.« Pozor – sociální demokraté nejsou na tom lépe, protože jejich vláda, jak také řekl, lidi okrádá a nese na všem, co se děje, velkou vinu. A tak nevím, nevím, zda to od pana Mejstříka aŠtětiny byl s tím zrušením komunistů nejsprávnější nápad.

Při této příležitosti jsem ale přemýšlel, kde se v panu Štětinovi bere ta nenávist. On, syn komunistického diplomata, absolvent dvou vysokých škol, Vysoké ekonomické a později i přírodovědecké, se sice jako redakční elév v Mladé frontě dostal do soukolí událostí roku 1968, ale vyšel z nich obohacen o možnost studia jeho oblíbené geologie. Jako geolog se dostal do řady zemí světa a dokonce mu bylo umožněno, aby v době, kdy mne moji tehdejší sovětští partneři nevzali na Ob a Jenisej, protože okolí těchto řek bylo prý cizincům uzavřeno, se po nich plavil a psal obdivné knížky. O jeho cestě po Indu mu dokonce vydala knihu komunistická Panorama. Po převratu se rychle uchopil příležitosti. Jako zpravodaj Lidových novin se dostal do zemí Sovětského svazu, na chvíli byl jmenován dokonce jejich šéfredaktorem, tady poněkud pohořel, a tak ho zase poslali na východ. Zde se vyznamenal svou agitací, svým psaním i zaměřením organizace Člověk v tísni pro čečenské teroristy. Teď o nich mlčí. Proč by také nemlčel? Beslan je totiž stále ještě v paměti.

Když jsem psal o historické zkušenosti se zákazem Komunistické strany Německa a následných událostech, neměl jsem na mysli jen hitlerovské antidemokraty.