Bývalý komsomolec zuřivým komunistobijcem

Nehorázné! Špatně se muselo udělat po skončení pořadu ČT Máte slovo Michaely Jílkové každému soudnému a slušnému člověku bez ohledu na politickou příslušnost.

Byl to režírovaný hon na čarodějnice, tedy v tomto případě na komunisty. Vůbec požadavek senátní komise na zákaz KSČM, kterým se pořad zabýval, hodně připomíná materiály na vyhlazení komunistických stran z dílny Josepha Goebbelse. Je zajímavé, že fašisté nejvíce nenáviděli komunisty, Židy a vůbec vše pokrokové. Paradoxní je, že u nás jsou nyní největšími antikomunisty bývalí bolševici – tedy opory minulého režimu, jako členové prominentních komunistických rodin ( soudruh Štětina) a nebo bývalí aparátčíci, tedy placení či neplacení političtí pracovníci třeba Socialistického svazu mládeže ( soudruh Mejstřík) a další.

Ale vraťme se k televiznímu pořadu. V inkviziční komisi byli takoví kovaní kádři jako bývalý svazácký boss Martin Mejstřík, tedy předlistopadový komsomolec , či věčný student a poslanec Marek Benda. Ale také František Šedivý z Konfederace politických vězňů. Barvy zlosynů obhajovali europoslanec Miloslav Ransdorf, komunistický náměstek hejtmana Karlovarského kraje Jaroslav Borka a také bývalý živnostník bez politické příslušnosti pan Potočný. Pořad však vůbec nebyl demokratickou věcnou diskusí, ale tribunálem, kde zástupci KSČM byli očividně na odstřel. A když bylo nejhůř a nadšeným bojovníkům proti rudému nebezpečí docházely argumenty a zjevně teklo do bot, přispěchala na pomoc moderátorka. Nechci být jízlivý, ale právě paní Jílkové bych připomněl, že její někdejší tchán Vladimír Dvořák, který je už na pravdě boží, byl podle dnešní optiky politického vidění také dobrým soudruhem . A jako nošení dříví do lesa je připomínat aktivity předlistopadového profesionálního svazáckého funkcionáře Mejstříka. Už v listopadu 1989 však stačil rychle chytit správný a dokonale pravý vítr .

A zejména poté, co se mu podařilo probojovat do Senátu, stal se doslova zuřivým antikomunistou. Jako by zapomněl na svou bývalou svazáckou oddanost. Jiná témata snad ani neměl, nebo se k nim neuměl vyjadřovat. Pomlouvači tvrdí, že antikomunismem jen zakrýval svou minulost ze Socialistického svazu mládeže. Voliči jej však nyní ve volbách ze Senátu rázně vykopli . V televizním procesu Mejstřík neustále své soupeře okřikoval a snažil se citovat prý úryvky z klasiků marxismu, či z webových stránek KSČM, které si však vysvětlil po svém. U Marka Bendy mne napadlo, že jeho otec Václav Benda byl kdysi křesťanem a předsedou Křesťansko-demokratické strany, která však brzy zanikla. Doma u Bendů se asi, soudím podle televizní besedy, o křesťanské boží lásce a toleranci vůbec nemluvilo. Pokud poslanec Marek Bedna je snad křesťanem, měl by vědět, že minulý papež Jan Pavel II. ve své encyklice Rerum novarum odsoudil kapitalismus jako největší zlo dějin. Celý pořad byl neobjektivní a vůbec neodpovídal titulku. Máte slovo se vymklo režisérům z ruky, anebo to naopak bylo cílené? Jako legrační šlápnutí vedle se jevilo pozvání zástupce Konfederace politických vězňů. Nic proti panu Františku Šedivému, ale připomněl bych, že Konfederaci politických vězňů neuznávají a nepovažují za věrohodnou ani někteří ortodoxní antikomunisté. Vždyť sestra bratrů Mašínových odmítla v říjnu převzít z rukou ministryně obrany vyznamenání jen proto, že v sále byla předsedkyně konfederace Naděžda Kavalírová, kterou Mašínová považuje za přisluhovačku komunistického režimu.

Televizní beseda byla paskvilem a jen propagandistickým antikomunistickým pořadem. Vyplynul z ní pro všechny slušné lidi jediný logický poznatek – jak už řekl Jan Werich – v boji s vyloženě zarputilou blbostí se sice nedá hned vyhrát, ale musí se s ní neustále bojovat.

Jinak se slušnost bude pořád krčit v koutě a hlupáci budou sami sebe považovat za chytré a snad i za vítěze…

24. listopadu 2008, Jiří KOŠŤÁK