Být viděn za každou cenu

Již několik týdnů senátoři Mejstřík a Štětina s vydatnou mediální podporou a – nechci je podceňovat -i s plným vědomím marnosti tohoto boje brojí za zrušení komunistů. Vše nasvědčuje tomu, že jim ale spíše než o vyhranou válku jde o průvodní daleko slyšitelnou palbu. Ostatně má-li mít při většinovém volebním systému senátor šanci na znovuzvolení, je žádoucí, aby nebyl viděn jen jednotlivci, kteří zavítají do senátních kuloárů, a komunisté jsou terčem ostříleným a oblíbeným.
Se zájmem sleduji projednávání petice Zrušme komunisty v Senátu. Stejná petice se stejnými petenty včetně prezidenta Klause a dalších, kteří se k tomu teď nehlásí, byla před časem za svitu kamer doručena předsedovi Poslanecké sněmovny, který ji, jak mu ostatně ukládá jednací řád, předal k vyřízení petičnímu výboru.
Chápu, že se páni senátoři u tohoto citlivého tématu chtěli vyhnout kontaktu s předsedkyní petičního výboru, která je shodou okolností komunistka. Méně už rozumím tomu, že se zřejmě rozhodli svůj boj proti komunismu omezit jen na horní komoru Parlamentu. Jinak by nás údajní petenti nezavalili pouze stohy papírů vytištěných z internetu. Petiční zákon je jednoduchý, ale podpis občana, který se k petici hlásí, vyžaduje. Naštěstí pan Smoljak vyhověl našemu upozornění, a poslal aspoň průvodní dopis, který nezapomněl podepsat. Nemusíme mít 58 tisíc petentů.
I tento jeden podpis postačí, abych prosazovala co nejrychlejší projednání v petičním výboru. Možná pak někteří přehlédnou, že petice nesmí mimo jiné vyzývat k popírání nebo omezování politických nebo jiných práv občanů pro jejich politické smýšlení.

O autorovi| Zuzka Rujbrová (Autorka, je předsedkyně petičního výboru Sněmovny za KSČM)