Bitva u Mlýnců rok poté: právo prohrálo

ÚHEL POHLEDU

Když se loni v létě blížil poslední červencový víkend, málokdo očekával bouři, kterou s sebou přinesl. Příznivci freetekna se těšili na každoroční slezinu, média na šťavnaté záběry a policie na nápravu reputace po kritizovaném zásahu proti CzechTeku v Boněnově v roce 2004. Všechno bylo nakonec jinak a spokojena mohla být snad pouze média, kterým stoupla sledovanost.
Kauza CzechTek byla horkým tématem po celý rok a spory ohledně oprávněnosti policejního zásahu neustávají dodnes.
Ve změti informací i dezinformací, která kauzu CzechTek provázela, se detailně vyzná málokdo. Stručně jen krátký náčrt loňské situace:
Pro teknival byla řádně pronajata část louky nad obcí Mlýnec. Policie nezákonně zablokovala přístup na tento pozemek a pomocí několika postupně obměňovaných lží se snažila svůj postup obhájit před veřejností. V tom ji zdatně podporoval ministr Bublan i premiér Paroubek.
Účastníci teknivalu odmítli respektovat neodůvodněný postup policie a rozhodli se dostat na pozemek jinými přístupovými cestami. Do sobotního odpoledne se na louce shromáždilo minimálně pět tisíc lidí. Jejich hlavní chybou bylo to, že nevěděli, která část louky je pronajatá a která ne. Tuto skutečnost naopak dobře znala policie a využila ji jako hlavní záminku pro zásah. Policie hranice pronajatých pozemků dobře znala již od pátečního rána, ale odmítala ji sdělit zástupcům účastníků, kteří měli snahu se na pronajaté pozemky přesunout.
I když pro to neexistují jednoznačné důkazy, lze celkem spolehlivě vypozorovat, že padlo politické rozhodnutí, že CzechTek se tentokrát konat nesmí. Bez ohledu na porušování zákonů, na vysoké finanční náklady i ohrožení bezpečnosti několika tisíc lidí. Přednost dostalo politické zadání, že „pořádek“ musí být. Za každou cenu. Úspěšný start čerstvého premiéra měl být posvěcen dalším záslužným činem. Policie měla konečně dokázat, že není zbytečná a neschopná.
Politické i policejní vedení ale zřejmě podcenilo odhodlání několika tisíců převážně mladých lidí postavit se zjevnému bezpráví i účelové manipulaci. Odmítli ustoupit a radši se nechali zbít a dusit slzným plynem, někteří se i rozhodli policejním silám bránit.
To se v české tradici poslušnosti a vyčůranosti příliš často nevidí.
Po skutečné bitvě u Mlýnce pokračovala bitva mediální. Obě strany konfliktu se snažily přesvědčit veřejnost, že pravda je na jejich straně. Politici, kteří zásah posvětili, neváhali v rámci své obrany použít stará osvědčená klišé z totalitní minulosti. Nebezpečné živly, féťáci šířící žloutenku a teze, že je proti nim třeba tvrdě zakročit, u části veřejnosti uspěly. Další část veřejnosti byla zásahem šokována a odmítla ho jako neadekvátní.
Po několika demonstracích a protestech následovala hra na vyšetřování. CzechTek byl využit i zneužit v politickém boji. To hned zpočátku technokomunita odmítla a radši se stáhla do ústraní s realistickým odhadem, že šance na vyšetření a potrestání viníků je mizivá. Vývoj situace po 12 měsících jí dal za pravdu.
Část aktivních příznivců freetekna se sdružila kolem iniciativy Policiejnístát. cz a snažila se bránit práva účastníků CzechTeku proti oficiálním státním strukturám. Na jejich stranu se přidali některé neziskové organizace, především Liga lidských práv a Iuridicum Remedium i část bývalých disidentů, z nichž nejaktivnějším byl Stanislav Penc. Nekompromisním kritikem zásahu byl i senátor Jaromír Štětina.
Nezpochybnitelná fakta o policejním zásahu proti CzechTeku přinesla až v lednu letošního roku zpráva ombudsmana. I přesto, že potvrdila všechna hlavní selhání policie, nebyla z nich vyvozena žádná politická, kázeňská ani trestní odpovědnost. Poslanci závažná zjištění veřejného ochránce práv v podstatě ignorovali.
Státní zastupitelství ve spolupráci s nechvalně proslulou Inspekcí ministra vnitra nepostavili před soud jediného policistu. I když byl policista identifikován, byl jeho nepřiměřený a zjevně brutální zásah ospravedlněn arogantním odkazem na policejní metodiku. Odpovědnost jednotlivých velitelů i velitele celého zásahu absurdně odmítají.
Nejvyšší policejní důstojníci, do jejichž kompetence zásah spadal, byli naopak povýšeni (Vladislav Husák, Jan Brázda, Antonín Moltaš).
Z výše uvedeného je patrné, že policie i odpovědní politici se dokázali úspěšně ubránit.
V kauze CzechTek 2005 se také ukázala nedokonalost právního řádu i slabá obrana občana před neoprávněnými zásahy státních orgánů. Ukázalo se, že řeči o lidských právech a právním státě jsou jen proklamace, které v konkrétních situacích prostě neplatí.
Loňský CzechTek odhalil, že je řada odhodlaných lidí, kteří se se současným stavem věcí nehodlají smířit.