Anketa: Měla by se komunistická strana zakázat a proč?

Vladimír Michal, psycholog

Důvodů, proč komunistická strana přetrvává, je víc. Možná mají kus pravdy ti, kdo tvrdí, že naše sametová revoluce byla příliš sametová (demokracie opravdu není a nesmí být slabošský systém vlády, proti zlu má rázně zakročit). Může jít i o línou setrvalost, odkládání rozhodnutí (v sousedních zemích byly komunistické strany reformovány a alespoň nenosí to prokleté jméno). Ovšem změnit název strany, obejít se bez magické značky komunismu by bylo pro tuto stranu asi osudné – slyší na něj totiž dosud dost občanů: vyvolává to reminiscence, kdy nám bylo lépe, vše bylo jasně dáno, nemuselo se myslet a vybírat, byla rovnost nerovných, kriminalita byla nízká. Ve hře je i šálivost paměti. Za rozhodující důvod přežívání komunistické strany považuji, že její představitelé z ní tyjí, nebo je alespoň tento atavismus dobře zajišťuje. Svou nynější ideologii nikdy neobjasnili, v čem jsou pokračovateli Gottwalda a Husáka, v čem ne. Nikdy neřekli jasné slovo, jsou-li pro diktaturu proletariátu nebo ne, pro třídní boj, pro utopii beztřídního ráje. Takový šerosvit jim pomáhá lovit v kalných vodách. Spoléhat na ten nejjednodušší konec našich současných komunistů, totiž na to, že je lidé nebudou volit, je naivní – iracionálních faktorů je ve hře víc, než se zdá. Buď jak buď, existence komunistické strany, a to dobře zabydlené, nás nikoho nectí.

Jaromír Štětina, novinář, senátor

Ano, měla by se zakázat, protože nepatří kvůli náchylnosti k násilí do demokratické společnosti. V současné situaci by však byl užitečnější iniciální erozní krok zakazující propagaci komunismu. Je potřeba dodržovat zákaz propagace hnutí podle stávajícího paragrafu 260, a pokud se tento paragraf stal nevymahatelným, je třeba jej v zákoně novelizovat a explicitně vyjádřit, která hnutí má na mysli. Autoři novely zákona, která byla nedávno schválena Senátem, chtějí, aby v zákoně bylo explicitně uvedeno, že je trestná propagace nacismu a komunismu. Přijetí tohoto zákona by znamenalo, že se KSČM vzdá svého názvu a při přeregistraci se bude muset vzdát násilných fenoménů ve svém programu. Zakuklení nehrozí. Přijetí zákona by KSČM rozštěpilo a odpadli by od ní ti, kteří v sobě nesou sentiment ke slovu komunistický, komunistická, i ti, kteří mají afinitu k násilí a vyhledávají KSČM jako extrémní politickou sílu. Obecné oslabení by vyplynulo ze ztráty ,obchodní značky‘, kterou slovo komunismus představuje.

Milan Nakonečný, psycholog

Komunismus byl zločinný všude, kde se dostal k moci, v SSSR stejně jako v Bulharsku, Číně, Kambodži, na Kubě a v bývalém Československu; má na svědomí desítky milionů zavražděných a nesčetné oběti všeho druhu; znamenal hospodářskou, kulturní a mravní pohromu a ve všech srovnatelných parametrech byl mnohem horší než nacismus. Byl zločinný nejen ve své praxi, ale i ve své ideologii a ukázal se být nereformovatelný, neboť může vládnout jen pomocí diktatury a násilí. Než se zmocnili vlády, dokázali však komunisté předstírat, že jsou demokraty a později vládu své partaje, která kontrolovala veškerý život společnosti pomocí represivního aparátu a gigantického fízlování, počínaje domovními důvěrníky a tisíci agenty StB konče, nazývali cynicky ,lidovou demokracií‘. Českoslovenští komunisté zotročili náš lid a ze země učinili sovětskou kolonii; Gottwald byl nepochybně větší kolaborant než Hácha. Intelektuální diverzanti mezi sametovými pseudorevolucionáři však ze zločinnosti komunismu nevyvodili logické důsledky, neboť to byli buď bývalí komunisté, nebo extrémní liberálové. Stejně jako vyznavači fašismu a nacismu ztratili právo veřejně se sdružovat v politické organizace a znovu se ucházet o získání moci ve státě, ztratili toto právo i vyznavači komunismu z týchž důvodů. Dnes se vysvětluje skutečnost, že komunistická strana nebyla zakázána už v roce 1990, nedostatkem politické vůle, nutností udělat tlustou čáru a jinými pseudoargumenty. Princip právní kontinuity, prosazený jistou šedou eminencí v tehdejším Občanském fóru a ve sněmovně, umožnil spolu s intelektuálními sabotážemi všeho druhu, že s komunismem nebylo nikdy po právu spravedlivě zúčtováno, že byl jen odsunut do pozadí. Koncesovaní ,demokraté‘ se postarali o to, že komunismus drze a vyzývavě u nás žije dál i ve formě veřejné organizace, tváří se demokraticky a raduje se ze šmíráctví české poli tické scény a potíží, které státu způsobila. Dnešní KSČM se deklaruje jako nástupkyně ,občas chybující,‘ ale jinak úspěšné KSČ, dala si do štítu třešničky, ale srp a kladivo má v trezoru. Zřekla-li se KSČM základních idejí komunismu, není to už strana komunistická a její název je jako takový již zcela nevhodný. Avšak věřit, že KSČM již nemá politické aspirace skutečného komunismu a vzdala se i jeho metod, je stejně naivní jako věřit, že nejlepší smažený řízek je z rampouchů na okapu.